Autor blogu: Noboru, muž. Spoluautorka: Lenka, žena.

Zpověď Černé duše - 2. část

27. listopadu 2009 v 15:39 | 斎藤 昇 |  Povídky

Kapitola III. - Otupení smyslů



Venku už byla skoro tma a Goran právě dělal večeři. Byl jsem u něho skoro celý den a ani mi to tak nepřišlo. Co na tom, že jsem neobědval. Ani mi to nechybí. Kromě dlouhého líbání jsme nedošli dál, tak jsem aspoň měl možnost se trochu soustředit na psaní. Goran mě pustil k psacímu stolu, abych mohl poslat dopis mému domovníkovi, že si zítra přijdu pro věci a pozítří se už mohou nastěhovat noví nájemníci. Brkem se mi nepsalo zrovna nejlépe, ale aspoň něco, zvyknu si, dělá to na mě dojem nadřazenosti. Zní to možná cynicky, ale tenhle pocit je prostě skvělý. Goran mě pomalu nevědomky učí být jako on sám. Konečně jsem dopsal vzkaz a nechal ho ležet na stole. Domovníkovi asi bude divné, že posílám pergamen a ne obyčejný papír v obálce. Ale je to jako z knih Harryho Pottera, nebo tak nějak. Oblíbil jsem si tam Luciuse Malfoye, proto jsem si nechal obarvit své hnědé vlasy na blonďatou a nestříhal jsem je asi tak dva roky. Ale zpět do reality. Chvíli jsem ještě kontroloval napsané řádky, jestli jsem v nějakém slově neudělal chybu. "Trevore, pojď dolů." ozval se hlas z kuchyně, která byla tak daleko, že jsem Gorana sotva slyšel. Poslechl jsem a seběhl schody do jídelny. Na stole už bylo jídlo, rýže, nějaké maso, příloha. Vypadalo to dobře. Uslyšel jsem malou ránu v kuchyni, šel jsem se podívat, co se stalo. "Vývrtky. Na to aby měl člověk patent." zavtipkoval Goran, když pokládal víno na linku a snažil se vykroutit vývrtku ze špuntu. Musel jsem se zasmát, když jsem viděl jeho marnou snahu, tohle asi nedělal často. "Ukaž, vyndám to." popadl jsem vývrtku, udělal pár otáček a bylo po problému. "Hmm, to mě nenapadlo, inteligence takhle večer asi skomírá." další vtip ze strany Goranovy. Špuntem jsme se už nezabývali, přešel jsem do jídelny a nalil víno do sklenic. Červené, když už víno, tak červené. Asi máme oba rádi tuhle barvu. Povečeřeli jsme, prohodili pár slov o tomhle domě, pár slov o mém stěhování sem a něco málo o...nás dvou. Odnesl jsem nádobí do kuchyně a následoval Gorana do nějaké z chodeb. "Tomhle by mohl být tvůj pokoj...A nebo tohle. Vyber si." dal mi možnost výběru, když jsme došli do horního patra.
"A tamten pokoj někomu patří?"
Goran se usmál, asi věděl, na co narážím, ukazoval jsem na dveře přímo vedle těch jeho. "Ne, tam je jenom velice podobná místnost té mé."
"Už vím, kde budu bydlet."
"Věděl bych ještě o lepším místě, ale dobrá, zítra to tam vyklidím, utřu prach a dám nové povlečení na postel."
Musel jsem se zamyslet. Kde budu tedy spát, když až zítra bude tahle místnost volná? Chvíli jsem přemýšlel a pak mě něco napadlo. Ale...ne, to ne. On vážně myslel, abych pro dnešek nespal sám. Ne, že by mě nelákala představa sdílení lože s krásnou osobou, ale přece jen to byl pořád muž a já...
No dobrá, nebudu se tady nad tím zamýšlet, jsem si jist, že mě nechá spát jinde, než bude on.
"Pojď už dovnitř. Umýt, převléct a spát." Goran na mě zavolal z jeho pokoje. Tak přece jen jsem měl správné tušení. Umýt? Převléct? Proč ne, ale před ním se asi budu stydět. Vešel jsem dovnitř a spatřil Gorana opět u velkého šatníku. Jakmile uslyšel mé kroky, zavřel šatník, otočil se a podal mi nějaký spací úbor. "Tak, tohle bude zatím stačit, pak najdu něco lepšího, je toho tady dost."
"Díky. Ehm, kdo půjde první do koupelny, ty nebo já?"
"Není důvod, abychom to takhle rozdělovali. Běž."
Poslechl jsem a šel se osprchovat. Na vanu jsem nebyl zvyklý. U mě v bytě byl jenom malý sprchový kout, takže když jsem si chtěl umýt záda, musel jsem se hodně snažil, abych si neomlátil lokty o stěny. Tohle ale byla změna, tady jsem měl co dělat, abych neuklouzl. Velké prostory a mýdlo v ruce, to není nejlepší kombinace. Usoudil jsem ale, že po docela chladném večeru není koupel tak špatný nápad.
Pomalu jsem napouštěl vanu horkou vodou. Zamlžil se mi obraz, jak z vody stoupala pára. Tak si říkám, že bych dnes ani nechtěl spát sám. Proč by Goran spal na pohovce. Z myšlenek mě vytrhl obrys postavy v páře. Instinktivně jsem sebou trochu trhl, ale pak jsem se uklidnil, když jsem viděl, že přichází Goran. Ale hned mě přepadl zvláštní pocit. Stál tam nahý a díval se do zrcadla. Věděl, že ho propaluji pohledem a podíval se na mě. Neucukl jsem. Přišel k vaně a pomalu si do ní vlezl. Opřel se o jednu z jejích stěn tvaru kruhu a pomalu se ke mně přisunul. Strnul jsem úžasem, když jsem spatřil celé jeho tělo. Byl vážně nádherný. Jak obličej, tak i zbytek těla. Prostě nádherný. Nepromluvili jsme ani slovo. Goran nabral vodu do rukou a polil mi s ní záda. Cítil jsem, jak se kapky horké vody tříští o mou kůži. Nevím, proč jsem ho tam nechal, asi to bude tím, jak moc mě přitahoval. Provokatér, moc dobře věděl, že to dlouho nevydržím, jen tak sedět a koukat se na něj. Vážně se to už nedalo vydržet a tak jsem udělal něco, co bych od sebe nečekal. Aspoň ne v této chvíli. Vytrhl jsem mu žínku z ruky, otočil se k němu a začal ho dychtivě líbat. Nemohl jsem se nasytit toho okamžiku. Riskoval jsem, že neudržím rovnováhu a sklouznu pod vodu, ale za ten risk to stálo. On za to stál, můj malý Goran. Nikdy bych neřekl, že ústa jiného muže dokážou darovat tolik citu, vášně a slasti. Byl to vážně nekonečný okamžik, ale vůbec mi nevadilo, že to trvá tak dlouho. Tedy, nevadilo by mi to, kdybych neucítil ještě další touhu. Goran mě položil na šikmou hranu (podlahu) ve vaně a začal prsty prozkoumávat moje tělo. Jakmile se dostal k hrudníku, začal jsem pociťovat tlak v určitých partiích. To by se ještě dalo vydržet, ale když začal třít svůj klín o můj, už jsem prostě nemohl dál a vzdychl mu do úst. Nepřestal mě líbat, jenom jsem cítil, jak se pousmál. Voda musela cákat všude, když jsem ho chytil za ramena a přitáhl k sobě tak blízko, že jsem sotva mohl dýchat. Stoupající erekce už přímo žadonila, abych s tím něco dělal. Odvážil jsem se ale dát nám oběma malou lekci a já i Goran jsme vylezli z vany. Vypustil jsem ji, trochu se osušil a šel se podívat po objektu mé touhy. To, co jsem spatřil mě vzrušilo ještě víc. Goran ležel na posteli, své okouzlující pozadí měl přikryté pouze malým kouskem hedvábného povlečení. Provokativně hodil hlavou a zbavil se tak vlasů, které mu padaly do očí. Byl okouzlující. Na nic jsem nečekal a přišel k němu. Nedokázal jsem jít dál. Neodolal jsem a toužebně začal líbat jeho ramena. Prsty jsem přejel přes jeho záda a zbavil ho kousku hedvábí, které ho zakrývalo. Musel jsem se ho dotknout. Měl nádherně malé pozadí, ale pěkně tvarované. Otočil jsem ho na záda a jako šelma se přikrčeně otíral o jeho nahé tělo. Už jsem se ho chystal políbil, když najednou zavřel oči a tiše vrněl. Mazlil jsem se s jeho tváří, jemně dráždil krk a uši. Jsem si jist, že se mu to líbilo, protože v nějaké ty okamžiky se jeho tělo mírně prohnulo a zachvěl se. Jeho tiché vzdechy mě ještě víc dráždily. Jemně jsem olizoval jeho bradavky, jazykem sjel až k podbřišku a prsty se proplétal v tmavých chloupcích, vedoucích k jeho chloubě. Ten kluk byl dokonalý, nebylo na jeho těle místo, které by mělo nějakou vadu. Ukazováčkem jsem přejel přes jeho penis a pozorně sledoval jeho reakci. Tou byl záklon hlavy a zavření očí. Už jsem nechtěl čekat. Stále jsem něžně hladil Goranovu chloubu, potom jsem ji políbil a vzal do úst. Začal jsem pomalu sát, lízat a celkově jsem si dost vyhrál. Odměnou mi byly slastné steny, deroucí se z Goranových krásných úst. Celou dobu jsem cítil, jak mě jeho prsty hladí po vlasech, ale nepřitlačil mě k sobě, nechal mě dělat to, co jsem chtěl. Když jsem slyšel Goranův zrychlený dech, nechal jsem si jeho penis vyklouznout z úst a jemně dráždil jeho prostatu. Pod rukama jsem cítil pulzující úd a s přetrvávajícím drážděním čekal, jak se zachová jeho majitel, který vypadal, že je už skoro na konci sil. Jen pár nadechnutí a jeho tělo se lehce prohnulo, v jeho vzdychání jsem slyšel i ten nádherný hlas. Zatnul nehty do matrace, zaklonil hlavu a pokropil své tělo horkostí svého vlastního semene. Najednou jsem cítil, jak mi štíhlé prsty obepnuly můj vzrušený penis a začaly ho dráždit v ďábelském rytmu. Dlouho jsem se neudržel a po pár okamžicích vzdychání vyvrcholil skoro na stejná místa, jako před chvílí Goran. Vyčerpaně jsem si lehl vedle něho a hladil ho po poskvrněném břiše a hrudníku. I teď mi tiše vzdychal do vlasů. Bylo to jako rajská hudba. Miloval jsem jeho hlas. Působil tajuplně, ale jemně. Sáhl jsem po nějaké látce a naznačil Goranovi, že nás očistím. Ač to nevypadalo jako obyčejný kapesník, nic proti tomu neměl. Přikryl jsem nás hedvábnou přikrývkou a sledoval Gorana, jak se mi choulí do náručí. Políbil jsem ho. Byl to krásný pocit. Připadal jsem si jako ochránce a on byl můj malý vystrašený milenec. Nevím, jak dlouho jsem ho hladil, ale užíval jsem si tu jemnou pokožku pod prsty. Nebyla část těla, na které bych Gorana necítil, jeho ruce byly všude. Pohyb ustal, usnuli jsme.
Kapitola IV. - Stěhování
Ráno. Konečně jsem se trochu rozkoukal a rozhlédl se ještě z postele, co bych si tak dnes oblékl. Goran spokojeně spal vedle mě. Aspoň jsem si myslel, že spí. Nechtěl jsem ho nějak rušit a snažil se vylézt z postele. Když jsem se posunul, ovinuly se mi kolem zápěstí dlouhé prsty a podívaly se na mě zářivě modré oči. "Je brzy na stěhování, ještě nikam nechoď." ozval se po chvíli rozespalý hlas a zápěstí se mi uvolnilo ze sevření. Poslechl jsem a lehl si vedle Gorana. Slunce už svítilo přímo do oken a tak jsem byl rád, že máme postel pod nimi a nesvítí nám do očí. Chtěl jsem se zeptat, jestli by se tu pro mě nenašlo něco k oblečení, ale rozmyslel jsem si to, když se mi chtivé ruce začaly pod peřinou pohybovat po těle. Nedočkavě jsem Gorana začal líbat. Tiskl jsem si jeho tělo k sobě a proplétal svůj jazyk s jeho. Rukou jsem mu zajel do vlasů a aspoň trochu s citem ho donutil zaklonit hlavu. Líbal jsem citlivá místa na krku a uších, dráždil ho jazykem a provokativně přejížděl rukou přes jeho penis, který se velmi rychle přiváděl k životu. Neplánoval jsem na ráno takovéhle probuzení, ale proč vlastně ne. Najednou se Goran vytrhl z mého objetí i polibku, shodil mě z boku na záda a chvíli čekal, co budu dělat. Nebyl jediný, kdo tak vyčkával. Netrvalo dlouho a už jsem zase měl jeho jazyk v ústech. Prvně jsem nechápal, co se stalo, ale pak mi to došlo. Goran si sedl na má stehna a prsty přejížděl po vnitřních stranách stehen. Pousmál se, asi viděl reakci na jeho dotyky. Určitě ji viděl. Sklonil hlavu do mého klína a začal se zabývat lepší prací, než je pouhé hlazení. Jeho činnost jsem však nemohl sledovat, spadly mu vlasy ze zad a zakryly všechno, co jsem mohl vidět. Co jsem zrovna pociťoval mi však tuto nevýhodu plně nahradilo i s úroky. Ten kluk byl ďábel. Ani já sám jsem si nikdy takhle dobře udělat nedokázal. Už jsem pomalu ani nevnímal, co dělá, jen občas jsem ucítil hrany jeho zubů na svém žaludu. Začal jsem se svíjet a ani jsem o tom nevěděl. Víčka jsem tiskl k sobě, jak jsem se snažil udržet se při vědomí. Otevřel jsem oči. Naskytl se mi pohled na krásnou postavu v mém klíně. Jeho vlasy mě šimraly ve slabinách. Dech se mi prudce zrychlil, tlukot srdce skoro splynul v jednotný tón a tělo se mi zachvělo v bouřlivém orgasmu. Hlavu jsem zabořil do polštářů, zavřel oči a rozdýchával posledních pár okamžiků. Poslepu jsem šmátral po Goranovi. Skláněl se nade mnou a tiše vrněl, když jsem vzal do rukou jeho chloubu a začal mu oplácet předešlý výkon. Ač už u mě bylo po všem, stále mě víc a víc vzrušovaly jeho vzdechy a v pravidelném rytmu zvedající se hruď. Asi oba jsme byli v sedmém nebi. Vzal jsem do druhé ruky jeho varlata a neúprosně je mnul mezi prsty. Krásně zasykl a mírně hodil hlavou dozadu. Jednoduchý a krátký pohyb, ale co se mnou udělal. Neudržel jsem se a z úst mi vyletěl tichý sten, když jsem ucítil jeho stehno mezi nohama. Třel se o mě a jeho dech se zrychloval. Jeho penis mi pod rukama párkrát zaškubal a poté skropil mé tělo až k ramenům. Mým bývalým holkám to vždycky přišlo nechutné, když jsem je prosil, aby se mi dotýkaly varlat nebo je vzaly do pusy. Také když jsem se některé z nich vystříkal do pusy, obětovaly mi jenom znechucenou tvář a to bylo všechno. Asi jsem si vybíral špatné milenky. A to raději nemluvím o tom, když jsem jejich prsty nevědomky naváděl k zadnímu otvoru svého zadku. Nechápaly, že by se mi to třeba mohlo líbit. I kvůli tomu pár vztahů skončilo, ale teď bylo všechno jinak. Goran věděl, co se mi líbí a uměl uspokojit s takovou mírou, že by každá holka začala křičet. Já ale uměl ocenit jeho snahu, která opravdu stála za to. Goranova zrůžovělá tvář vypadala neuvěřitelně roztomile. Proč mi to dělá? Proč i v takovéhle situaci vypadá tak skvěle? Má to asi v genech, stejně jako ty jeho nádherné oči, které na mě právě teď upíraly zrak. Byly zastřené touhou a brzy jsem poznal, co je to za touhu. Jeho rty lačně vtáhly můj jazyk do úst a začaly ho jemně sát. Cítil jsem se báječně. Ani jsem si neuvědomil, že už nejméně před dvaceti minutami jsem měl být převlečený a jít směrem ke svému bytu v centru města. Jakmile se naše rty od sebe oddělily, políbil jsem Gorana na čelo a vstal z postele. než vstal i Goran, otřel jsem svoje tělo, abych smazal stopy po našem malém probuzení...
"Najdu ti něco přijatelného na sebe. Snad se v tom budeš cítit dobře." ozval se známý temný hlas z postele. Chvíli jsem tam tak nahý stál uprostřed místnosti, ale brzy Goran vytáhl ze skříně nějaký úbor. Vypadalo to nádherně. Tmavomodrá "uniforma" a k tomu kalhoty podobné barvy, jenom o trochu tmavší. Poděkoval jsem a hned se začal převlékat. Jakmile jsem byl hotov, Goran ke mně přistoupil blíž a znalecky si prohlížel nového Trevora, jeho vlastní dílo. "To ti sluší, jak jsem už jednou chtěl říct. Muž z malého bytečku se najednou stal pánem a náramně se hodí do svého nového sídla. Vypadáš perfektně."
"Uznávám, že se mi to bohatství začíná líbit, ale co by tohle všechno bylo bez tebe? Obyčejná zřícenina a místo mě by byla jenom prázdná schránka."
"Ale no tak, takovéhle projevy citu si nech na jindy, kdy nebudeme muset chvátat. Máš tam být v devět, ne? Tak koukej pohnout tím svým krásným zadkem."
Jak úsměvné, Goran řekl vtip. To se moc často asi nestávalo, mám na něj nějaký špatný vliv. Hmm, další vtip. Podíval jsem se na hodiny a smích mě rázem přešel.
"Jak se tam ale chceš dostat včas? Máme už jen čtvrt hodiny a to nemůžeme stihnout, sem jsme šli tak půl nebo tři čtvrtě hodiny, to nestihneme."
"Žádný strach. I tohle panství má svá tajemství. Mimo jiné je to moje dodávka, kterou mám v garáži."
"Překvapuješ mě čím dál víc. Tak pojď, ať to nezmeškáme."
Zamkli jsme dveře a seběhli schodiště v zahradách. Garáž tam vážně byla, ale v ní další malé velké překvapení. Kromě velké bílé dodávky jsem tam viděl také černé auto, které jsem viděl už několikrát ve městě. Hned jsem ho poznal, protože mělo na levém boku nalakovaného zeleného hada. Takže to Goran byl ten muž, co jezdil s tímhle autem do města a zase někam pryč. Pěkná náhoda. Sedl jsem si ke Goranovi do dodávky a odjeli jsme. Asi po deseti minutách jsme dorazili na místo a měli jsme ještě čas na "jiné" záležitosti. Chvíli jsem měl obavy, aby nikdo ze známých neviděl, jak se s Goranem líbám v autě, ale po chvíli mi to začalo být jedno. Vystoupili jsme, já přešel na druhou stranu dodávky a pevně Gorana objal. Prostě jsem cítil nutkání sevřít ho v objetí. To už ale někdo viděl. Přes silnici stála skupinka mých kamarádů, se kterými chodím večer do baru. Určitě jim bylo divné, že jsem včera nepřišel. Říkal jsem jim něco o tom, že přestávám pít, ale to na ně asi velký dojem neudělalo. Už jsem chtěl Gorana políbil, ale odvrátil hlavu a upřel zrak na mé přátele. Stáhl jsem ruce z jeho těla a podíval se směrem, kam hleděl on. Skupinka přešla k nám a jeden z ne zrovna moc vychovaných jedinců začal rozhovor pozdravem: "No tě pic, Trevore! Kde ses flákal? Čekali jsme tě včera v baru, ale ty nikde." Potom se ozvala jedna z mála holek a ukázala na Gorana: "A kdo je zase tohle? Vypadá jak z roku raz dva." Přistihl jsem se, jak jsem pobouřeně svraštil obočí, ale v Goranově obličeji se nehnul ani sval, jenom jsem viděl, jak na Sabinu upřel zrak a podíval se na ni dost strašidelným pohledem. Kdybych ho neznal, lekl bych se toho asi i já. "Není podstatné, jak se jmenuji, ale že jsi to ty, řeknu ti to. Jsem Goran."
"Hej bacha na něj, ten tě asi balí, Sabino. Co to je za jméno, Goran, to je jak pro psa."
Tuhle narážku jsem už nevydržel. Asi jsem i trochu žárlil. Goran je přece můj, jenom můj! Bleskově jsem si promyslel svou další reakci a učinil tak, jak mě napadlo. Stihl jsem to dřív, než stačil kdokoliv jiný něco říct. Dlaněmi jsem objal Goranovu tvář a vtiskl mu na rty dychtivý polibek. Potom jsem už jenom dodal: "Půjdu si tedy pro věci a promluvím si s domovníkem, tak tu na mě počkej."
Nikdo ani nemukl a já vešel do domu. Když jsem za sebou zavíral dveře, ještě jsem viděl zmatené pohledy, které na Gorana vrhali moji přátelé, pokud je tak mohu nazývat. Vulgarismem tedy nešetřili, ale to ani já ne, když mě něco naštvalo.
"Můžeš mi říct, co to sakra bylo? Trevor se nám pomátl do zženštilýho magora, co?"
"Já věděl, že mi někdo z vás podobnou poznámku uštědří. Zženštilý? Na to se zeptejte jeho, mé rysy zná dobře."
To byla poslední slova, která jsem stačil za zavřenými dveřmi odposlouchat, potom už přišel domovník. Probrali jsme potřebné věci a potom mi ochotně pomohl s krabicemi do auta. Docela to trvalo, než jsem si všechno sbalil, ale nebylo toho tolik, abych musel jezdit dvakrát. Po celou tu dobu jsem si říkal, jak se teď asi ostatní do Gorana navážejí. Jakmile jsem byl se vším hotov a usoudil, že mám již všechny věci sbalené, rozloučil jsem se s domovníkem, dal mu poslední peníze za nájem a vyšel ze dveří na prosluněnou ulici. Přes dodávku jsem neviděl, kde skupina je.
Konec druhé části...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jelikož jste navštívili blog,

klikněte zde, prosím :) 100% (87)

Komentáře

1 Azreal Azreal | 26. ledna 2012 v 14:21 | Reagovat

Luxus luxus luxus .... :-P

2 Asagi Asagi | 27. ledna 2012 v 9:40 | Reagovat

Jsem rád, že se ti líbí :-*

3 Lenka Lenka | E-mail | 6. března 2012 v 22:24 | Reagovat

božžžíííí miluju tvoje psaní :-)  :-)  ;-)  ;-)

4 Lili Lili | 9. března 2012 v 17:30 | Reagovat

Úžasný :-)

5 Nathan Nathan | Web | 10. března 2012 v 10:03 | Reagovat

[4]: Mockrát děkuji, Lili :-* Lení, tobě také :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama