Autor blogu: Noboru, muž. Spoluautorka: Lenka, žena.

Zpověď Černé duše - 3. část

27. listopadu 2009 v 15:41 | 斎藤 昇 |  Povídky


Kapitola V. - Pravda vyjde najevo


Obešel jsem dodávku a hned se musel usmát na účet přátel, když jsem slyšel, jak Goran zasadil poslední ránu. Přišel jsem k němu potichu zezadu tak, aby si mě nevšiml a objal ho kolem pasu. "Všechno v pořádku?" zeptal jsem se ho tiše. Jenom kývl hlavou na souhlas a levý koutek se mu zvedl do sarkastického úsměvu. Šibalsky se podíval na ostatní. "Takže vy dva teď spolu bydlíte?" zeptal se John, nenormální kluk, který každému dává na přivítanou pusu na tvář. "No jasně, že spolu teď bydlí, proč by se Trevor odtud jinak stěhoval?" obořila se na nás Anna, blonďatá holka, věčně kouřící cigaretu. "Máš vůbec v plánu s námi ještě někdy jít do baru?" ozval se kdesi z rohu hlas Anny.
"To nevím, život jsem zaměřil do mnohem užitečnějšího způsobu, než je vysedávání nad skleničkou Bloody Mary."
"Tak fajn, jak myslíš, stejně jsme si vždycky říkali, že jsi nějak...no, víš, co jsem chtěla říct."
"Můžete na mě být klidně naštvaní, ale někdy je dobré si uvědomit sama sebe, tak to taky zkuste, třeba se vám pak rozsvítí a nebudete muset zapíjet žal."
S těmito slovy jsem nastoupil do auta na místo spolujezdce a definitivně opustil vše, co jsem kdysi měl. Teď jsem se možná odsoudil k věčnému zatracení od svých přátel, ale litovat toho nikdy nebudu, mám Gorana, ten mě aspoň chápe. Známe se teprve dva dny, ale pořád mám pocit, že jsem ho znal už dřív. Asi to bude tím, že jsme stejné duše, černé duše. Poznal jsem to hned, jakmile jsem viděl jeho oči a způsob, jakým vyjadřuje svoje pocity. Tak, jako já. Beze slov, prostě udělá to, co cítí, že je správné. Byli jsme v půli cesty z města a Goran náhle zastavil. "Nechceš se tam vrátit a všechno jim vysvětlit?"
"Ne, to nechci. Není co vysvětlovat. Ty je neznáš, nejsou, jako...jako ty. To, co oni mají v hlavě je jenom chlast, sex a zábava, to je asi všechno. Co myslíš, že dělají ty holky s touhle partou? Jsou s nimi jenom kvůli těmhle třem věcem. Neznají lásku, jsou to zoufalci."
Goran se zadrhl a ani nemrkl. Po chvíli se na mě podíval a zcela vážně mi položil zvláštní otázku.
"A ty lásku znáš?"
"My se známe už delší dobu, že ano?"
"Prvně jsem ti to nechtěl říkat, ale je to tak. Měl jsem hnědé kontaktní čočky, na hlavě většinou kapuci a byl jsem nucen používat jiný hlas, než je tenhle můj opravdový. Znáš mě pod přezdívkou Stevie, abych nebyl tak nápadný."
"Matně si vzpomínám, že někdo takový byl párkrát v baru a povídal si se mnou. Tak to jsi byl ty?"
"Ano, já. Snad mi to jednou odpustíš, ale kdyby se nějací lidé dověděli, co jsem zač, dlouho bych se ve městě nezdržel."
"Jak to myslíš?"
"Neměli rádi mou rodinu. Nikoho z mých předků. Asi kvůli častým projevům nadřazenosti a tak. Nestál jsem o problémy a tak jsem se vydával za někoho jiného. Trevore, ty jsi naši rodinu naštěstí neznal a tak ti nebudu vyprávět, jací byli. Nerad o nich mluvím, neměli mě rádi a já je taky zrovna v lásce neměl."
"Já to chápu, říkal jsem si, že jsem tě už někde viděl. Ah, neodpověděl jsem ti na otázku. Vždycky jsem si jenom myslel, že znám lásku, ale poznal jsem tu pravou lásku teprve včera, když jsem tě potkal. Nemám ve zvyku dávat najevo city, tak mi promiň, jestli to zní hloupě. Ještě nejsem schopen říct, co bys možná chtěl slyšet."
"Říci miluji tě po dvou dnech by bylo bláznovství. Já tě chápu a asi to máme podobně."
Políbil mě na tvář, zařadil a rozjel se směrem k teď už našemu sídlu. Těšil jsem se na svůj nový pokoj, ale stejně mám takové tušení, že tam strávím asi jenom minimum času. To spíš Goranova ložnice ožije. Vystoupil jsem z auta, vzal si od Gorana klíče od domu a běžel k nádvoří. Počkal jsem, až dorazí i Goran a spolu jsme vešli dovnitř. Vždycky, když ke mně přistupoval, měl jsem pocit, že jde po nějakém dlouhém molu a reflektory svítí jenom pro něho. S takovou elegancí jsem se snad ještě nesetkal. Pokoj, ve kterém jsem měl bydlet už byl uklizený. Nechápavě jsem zůstal stát mezi dveřmi, zíral na tu krásu a přemýšlel, jak to, že je ten pokoj tak čistý, když ještě včera ležel v prachu. "Ach ano, uklidil jsem to tu ještě ráno, když jsi spal. Nemohl jsem už usnout a tak mi to přišlo jako dobrý nápad." ozval se známý hlas za mými zády. Otočil jsem se k němu a stále ještě zaraženě řekl: "Muselo to dát dost práce, ale stálo to za to. Je to nádhera."
"To ale vůbec nic není. Jsem rád, že to mám za sebou a můžu se teď věnovat už jenom tobě."
S těmito slovy se na mě svůdně podíval, odlepil se od zdi a přistupoval blíž. Zahlédl jsem, jak se koutkem oka podíval na svoje dveře a bylo mi jasné, co tím asi myslel. Zavřel jsem dveře od mé komnaty, vzal Gorana, který už byl dávno u mě, za ruku a zamířili jsme do té nádherné místnosti, přímo vedle mých dveří. Konec chodby skrývá vždycky nějaké překvapení, ale ty jeho dveře skrývaly mimořádně dobrá překvapení. Jakmile jsem zavřel i tyhle dveře, Goran mě začal toužebně líbat a cítil jsem, jak se jeho ruce dostávají pod moje oblečení. Prvně jsem nebyl schopen mu jeho doteky oplácet, ale velice brzy jsem se vzpamatoval. Rozepínal jsem jeho košili tak, abych neodtrhl ani jeden knoflíček, ale šlo to velice těžko, když v tuto chvíli moje rty i tělo ovládal někdo jiný. Konečně už jsem měl všechny překážky k jeho hrudi za sebou a nechal jsem košili sklouznout z jeho ramenou. To samé udělal on mě, ale přešel i dál. Tlačil mě před sebou přímo k posteli, aniž bych si toho byl vědom. Měl jsem co dělat, abych udržel rovnováhu a nespadl do peřin. Goran mě pomalu naváděl, abych se posadil na okraj postele a pomalu mi začal rozepínat kalhoty. Dal si velmi záležet, aby to trvalo co nejdéle. Až už konečně byl s prací hotov, cítil jsem, jak mi kalhoty stahuje dolů, teď už ale rychlejším tempem. Věděl jsem, že se v jednu chvíli neovládne, jako tomu bylo předtím. Chvíli před příjezdem domů mi prozradil svoje příjmení. Brennan. Netušil jsem, že právě tato rodina sídlí na místě, jako je tohle, ale vůbec mi to nebylo proti srsti. Při mém uvažování jsem na moment nedával pozor a už jsem ležel na posteli a to zcela nahý. Sledoval jsem osobu před sebou. Goran si sundával kalhoty a zpozoroval jsem, že mu to dělalo malý problém. Podařilo se mu těsné kalhoty sundal a pak pokračoval dál. To už jsem nevěděl, zda-li se udržím. Jeho spodní prádlo teď bylo na zemi zamotané v celé té hromádce oblečení. Byl jako mistrovské dílo nějakého sochaře. Dokonalé rysy v obličeji, svaly, bílá a jemná pokožka, byl prostě nádherný. Cítil jsem k němu něco, co jsem snad ještě k nikomu necítil. Nikdy jsem nikoho nechtěl chránit a...milovat tak, jako jeho. Nevím, jestli je to láska, ale na tom teď nesejde. Jsem si jist, že mu to jednou řeknu, pokud mě nepředběhne. Opět mě něco vytrhlo z uvažování. Podíval jsem se na Gorana, který teď klečel přede mnou na posteli a přejížděl mi prsty po kůži, kam jen dosáhl. Sledoval svou ruku, jezdící po mém těle, jako něco mystického. Upřeně pozoroval každý svůj pohyb, dával si záležet, aby se mi to líbilo. Díval jsem se mu do tváře. Po chvíli přeci jen odvrátil zrak od své ruky a ostře se na mě podíval. V tom okamžiku jsem se buď lekl a nebo roztál nad tím pohledem. Bylo to tak rychlé. Nevěděl jsem, co mám dělat, jeho zrak mě stále více propaloval. Udělal jsem snad něco špatně? Proč se na mě tak dívá? Potom předložil novou informaci, ale už zase sledoval svou ruku tak, jak předtím. "Našel se jeden z mých příbuzných, zítra má přijet. Jmenuje se Adam Brennan, je to něco jako můj strýc, tak nějak."
"No vidíš, já si říkal, že určitě ještě někdo z Brennanů po světě běhá." odpověděl jsem poněkud nadšeně a přitom jsem se na něho lehce zazubil. Nečekal to.
"Nepochopil jsi. Je to právě člen té části rodiny, která mě neměla zrovna v lásce. Docela se bojím, co se bude dít."
"Neboj, zůstanu tady s tebou. Jenom doufám, že po tobě nebude chtít, abys zajišťoval nějakého dědice a už vůbec ne se oženil." Goran se tomu musel zasmát.
"Tak toho se nebojím. Dědice by po mě nechtěl, ani kdybych byl poslední z rodu, jakožto že nejsem, jsou i mladší. A oženit se? Hmm, s tebou?"
"Po dvou dnech známosti? No proč ne, vezmeš si mě?" opět jsme se po této větě museli pousmát, ale při našem rozhovoru jsem si všiml, že v Goranově klíně něco trošku usíná. To jsem v tuto chvíli nemohl dovolit. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě. Teď už neseděl na mých nohou, ale v mém klíně. Měl jsem tak celé jeho tělo na dosah ruky. A taky jsem toho využil. Bylo krásně dívat se na něj, když byl nade mnou. Ve světlech svící jsem měl pocit, že se jeho kůže malinko třpytí. Přejel jsem rukou po jeho těle a vnímal každý sval, přes který jsem přejížděl. To už mě Goran sledoval pouze pod přivřenými víčky, smyslně si olízl rty a rukou prohrábl havraní vlasy. Tímhle mě dokázal dostat. Dělal to často, protože neposedné prameny se mu pořád spouštěly do obličeje. Byl jsem už velice nebezpečně blízko jeho chlouby. Od slabin jsem postupoval níže a přejel dvěma prsty po celé délce jeho penisu. Goran zavřel oči a mírně vzdychl. Chvíli jsem takhle pokračoval a sledoval, jak si kouše rty a pohybuje pánví. Potom jsem mírně přitlačil a on zaklonil hlavu dozadu, čímž mi umožnil volný přístup k jeho krku. Sedl jsem si a držel přitom Gorana za boky, aby ze mě nespadl. Ovinul nohy kolem mého pasu, ale už se nestačil podívat, co dělám. Zasypával jsem jeho krk vlhkými polibky a jemně kousal jeho kůži. Silná ruka strčila do mé hrudi a já opět klesl do polštářů. Zrakem jsem spočinul na krásně řezané tváři svého milence. Pravý koutek mu pohrával v šibalském úsměvu. Sklonil se nade mnou a začal líbat můj krk, postupoval stále níže a jeho jazyk za sebou zanechával vlhkou cestičku na mém hrudníku i břiše. Parchant, pomyslel jsem si, když laskal moje stehna, ale erekci se záměrně vyhnul. Dráždil mě tak k zbláznění. Nechal jsem ho, ať si se mnou dělá, co jenom chce, protože odporovat právě jemu, to není zrovna nejlepší nápad. Dozvěděl jsem se, že na jeho devatenáct let je dost vlivný člověk a díky němu ještě pořád stojí v centru města ten klášter, kde se pořádají mše a další věci. Netušil jsem, že, troufnu si říct, šlechta se může zahazovat s bývalým pravidelným návštěvníkem všech klubů města a ještě ke všemu zoufalcem, který bydlel v malém bytečku a neměl ani na nájem. Snažil jsem se však nemyslet na tyhle věci, zaujalo mě něco lepšího. Ucítil jsem, jak se mého penisu zlehka dotkl zkušený jazýček černovlasého mladíka v mém klíně. Nečekaně jsem přirazil do jeho úst. Oplátkou za tento nemravný čin mi však byly nehty, které se zaryly hluboko do kůže na bocích. Sykl jsem bolestí, ale věděl jsem, že si to zasloužím. Nehty povolily a zanechaly za sebou jenom pět rýh po obou stranách mého pasu. Místa okolo nich začala červenat. Přesto mě Goran nepřestával dráždit svými ústy a stále se snažil o co nejlepší výsledek. Vedlo se mu to opravdu skvěle. Ten prevít dobře věděl, kam sáhnout a kde se mi to líbí nejvíc. A to mě zná pouhé dva dny. Nevydržel jsem to. Vyvrcholil bych a on by zase zůstal bez povšimnutí, dokud bych se nerozhodl mu jeho činy oplatit. Ne, to jsem nechtěl. Vzal jsem jeho hlavu do rukou a pomalu nechal svůj penis vyklouznout z jeho vlhkých úst. Podíval se na mě toužebnýma očima.
"Klekni si." vyzval jsem ho, ale jen se na mě nechápavě podíval. Asi si myslel, že ho chci teď hned, ale neměl tak úplně pravdu.
"Neboj se, jenom si klekni na všechny čtyři, nic dělat nebudu." utěšoval jsem ho a naváděl k tomuto činu. Beze slova udělal to, co jsem mu říkal. Uchopil jsem do ruky jeho erekci a s několika pohyby mi zažala tvrdnout v ruce víc a víc. Dále jsem si už všímal jenom jeho nádherného pozadí. Líbal jsem ho i na prohnutých zádech. Chvěl se pod mými dotyky a vzdechl vždy, když jsem prsty přejel po citlivé prostatě. Rukama jsem roztáhl jeho krásně tvarované půlky a jazykem přejížděl přes otvor mezi nimi. Za odměnu jsem mohl slyšet jeho sametově jemný hlas, jak mi v obavách říká: "Nedělej to, prosím." přestal jsem okamžitě se vším, co jsem doteď dělal.
"Tobě se to nelíbí?"
"Já jen," ohlédl se na mě přes rameno a vyhledal můj pohled, "nezkoušel jsem to ani já sám, tak z toho mám trochu strach."
"Nemusíš se bát, já s tímhle taky nemám zkušenosti, jenom sám od sebe, ale uvidíš, budu dělat všechno pomalu a zastav mě, až se ti to nebude líbit."
Přikývl a opět otočil hlavu zpátky. Jemně jsem ho začal opět dráždit na citlivém místě a cítil jsem, jak se svaly okolo vchodu do jeho těla semkly. Po chvíli laskání však povolily a já toho hned využil. Vjel jsem jazykem dovnitř a něžně zkoumal stěny jeho horkého těla zevnitř. Pohyboval jsem jazykem sem a tam a slyšel vzrušené vzdechy, které už pozbyly veškerou nejistotu. Goran se oddával novému pocitu. Byl jsem rád, že v něm ještě nikdy nikdo nebyl. Asi bych trochu žárlil, takhle si mohu vychutnávat jeho i můj první zážitek v tomto ohledu. Jazyk mi vyklouzl z jeho těla, ale hned poté ho nahradil navlhčený ukazováček, který Goranovy způsobil příval další slasti. Tiše sténal, jak jsem prstem pohyboval v jeho nádherném horkém těle a pomalu ho vyndával a zandával zase zpátky. Brzy jsem přidal i prostředník. Dlouho jsem to však nevydržel a musel jsem se zeptat.
"Máš tu někde gel?"
"Chvíli počkej, věděl jsem, že tohle se jednou prostě musí stát, takže ho mám, ale prosím tě..."
poslední slova nestačil doříct, umlčel jsem ho chtivým polibkem a slovy: "Já vím, neublížil bych ti, budu se snažit."
Goran se natáhl po stolku vedle postele a ze zásuvky vytáhl lahvičku lubrikantu. Podal mi ji a opět si klekl přede mě. Měl jsem trochu strach, že mu ublížím. Slíbil jsem mu, že to neudělám, ale co když se něco zvrtne. To asi neovlivním. Riskuji tím, že dnes už z toho nic nebude, ale ten pokus za to stojí. Na prsty jsem nanesl trochu chladného gelu a přiložil je ke svému penisu. Zbytek jsem rozetřel okolo vstupu do Gorana. Odložil jsem lahvičku na stůl. Přiložil jsem svůj penis k otvoru v jeho zadečku, ale jakmile Goran ucítil mou blízkou přítomnost, jeho svaly se stáhly a nepustily mě dál. Znovu jsem si jazykem navlhčil prst a zasunul ho do jeho těla. Goran tiše vydechl. Otáčel jsem prstem v pravidelných půlkruzích a pomalu jsem přidal ještě druhý prst. Goranovo tlo se mírně prohnulo a on zavzdychal. Cítil jsem, jak se jeho svaly pomaličku uvolňují. Znovu jsem přiložil penis k tomu nemravnému místu a tentokrát jsem mírně přitlačil. Koran zasykl bolestí a klesl na lokty.
"Jsi v pořádku? Nebolí to moc?" zeptal jsem se ho s obavami, že jsem právě svůj slib porušil.
"To nic, jen...pokračuj." hlesl Goran a podíval se na mě. Pochopil jsem, že on to chce stejně jako já. A pokud se mu to bude líbit, budu po něm nejspíš chtít, aby tohle někdy udělal on mě.
Chvíli jsem tam yůstal v jeho těle, ale potom jsem začal posouvat svoje tělo směrem k mému milenci. Sledoval jsem, jak v jeho těle úplně mizí špička mého penisu. Goran zasténal, ale znělo to tak, že chce víc. Pomalu jsem přitlačil a zasunul dalších pár milimetrů svého penisu do jeho těla.
Šlo to hladce, cítil jsem jenom rozlévající se horko. Přidal jsem na rychlosti a opatrně vsunul do jeho těla celou délku svého penisu. Doufal jsem, že je to v pořádku. Goran však jako had zasyčel bolestí a jeho tělo se prohnulo. Toho jsem se lekl, ale věděl jsem, že teď už nemůžu ven. Kdybych to udělal, asi bych mu natrhl sval a možná by to bylo to poslední, co bych udělal z vlastní iniciativy. Nevěděl jsem, jak bude Goran reagovat. Ani on nejspíš neměl tušení, co v takovéhle situaci dělat. Počkal jsem, chvíli v něm jenom tak bez hnutí zůstal a doufal, že bolest brzy odezní. Tak se zjevně po chvíli stalo, protože se mi Goran začal pohybovat vstříc a jeho dech se trošičku zklidnil. Už v něm nebylo slyšet tichého nářku, který tak bodal do mých uší. Chvíli se jenom tak zlehka pohupoval na svých kolenou a zapříčinil tak pronikání mého penisu hlouběji do svého těla. Líbilo se mi to, ale poté už jsem do jeho horkého a úzkého těla přirážel rychleji a doufal, že znovu už ta bolest nepřijde. Pak už jsem na to nemyslel, užíval jsem si tuhle chvíli, jakoby to bylo naposledy, ale bylo to naopak poprvé. Cítil jsem, že už to déle nevydržím. To vzrušení neznalo mezí. Goran už přestal být potichý, vzdychal a sténal hodně nahlas, až jsem si říkal, jestli je tohle u nějakého muže vůbec možné. Ale neuvěřitelně se mi to líbilo. Pohyboval jsem se v těle aristokrata a zároveň nejvlivnějšího člověka tohoto města. Už ten pocit mi dovolil ovládat jeho tělo jako nějaký démon.
"Křič pro mě." zašeptal jsem touhou zastřeným hlasem. Ale vůbec jsem to nemusel říkat. Goran zprvu neposlech, ale když jsem ho pevně chytil za boky a začal tvrdě přirážet do jeho vlhkého a chvějícího se těla, vykřik tak nahlas, jak dokázal. Ještě několikrát jsem do něj prudce přirážel a ještě několikrát zakřičel, až jsem slyšel, jak vzlyká a prsty téměř trhá hedvábné povlečení. Byl jsem v tu chvíli jako šelma a on moje ubohá oběť, která se ani nechtěla bránit. Tohle jsem si zamiloval. Ty slastné výkřiky rozléhající se po celé místnosti, to horké vlhké tělo, které se sotva drží na nohou. Už teď je mi jasné, že jestli tohle Goran přežije v plném zdraví, přežije už všechno. Trošku jsem zmírnil tempo, přeci jenom mě z toho bolela stehna a navíc jsem se snažil ovládat, abych jeho tělo doopravdy neroztrhl. Už tak jsem cítil, že brzy naplním to nádherné tělo.
Goran pode mnou s každým přírazem sténal a to ještě více urychlovalo cestu k mému vyvrcholení. Chytil jsem jeho hubené boky a dychtivě si ho k sobě přitahoval ve stále větší rychlosti. Po několika okamžicích jsem cítil, jak plním jeho tělo spermatem. Za pár sekund skropil Goranův penis matraci pod ním a to všechno doprovázelo jeho slastné vrnění a sténání. Lehl jsem si na okraj postele a prsty přejížděl přes Goranova záda. Ležel na pravém boku a těžce oddychoval. Vlasy pohozené po polštářích, ulepené od potu a spermatu. Najednou se ke mně otočil, políbil mé rty s takovou něžností a něco mi pošeptal do ucha: "Přestávám tě mít rád." odmlčel se a podíval se mi do očí. Tak jsem to přeci jenom zkazil? No jistě, něco jsem udělal špatně, problesklo mi hlavou a už jsem se chtěl ospravedlňovat, když mi v tu chvíli přistál na rtech další a další polibek. Goranův jazyk se nemilosrdně snažil dostat do mých úst. Tomu jsem se vůbec nebránil a jeho dravost mu s chutí oplácel. Opět jsem něco chtěl říct: "Jestli jsem..." umlčel mě známý dlouhý prst, který mi přejel přes rty a tvář. Goran se opět naklonil k mému uchu a zašeptal, že jsem ho sotva slyšel: "Upřesním to. Přestávám tě mít rád. Začínám tě milovat." Po tomhle už jsme se jenom líbali a tulili se k sobě. Onmi to vážně řekl? Opravdu řekl, že mě miluje? Dobrá, začíná mě milovat, ale i tak! Ne, tohle jen tak nezvládnu. Vědět, že mě někdo miluje pro mě nakonec znamená mnohem víc, než jsem kdy tušil. Líbal jsem ho na rty i po celé tváři. Potom jsem se s ním chvíli mazlil tak procítěně, že jsem si ho k sobě tiskl jako něco, co je mou součástí. A ono to tak vlastně je. Položil jsem hlavu do polštářů a zavřel unavené oči z včerejší krátké noci. Netrvalo dlouho a usnul jsem. Goran mě pravděpodobně ještě chvíli pozoroval a hladil po vlasech, aspoň doufám. Věděl jsem, že už to začíná být vážné a že náš vztah nedokážu skrývat. A vlastně jsem to ani nechtěl. I já ho začínal pomalu ale jistě milovat. Byl můj, jen a jen můj. To je důležité.


Kapitola VI. - Nečekaná návštěva


Ráno jsem se vzbudil dřív než Goran a tak jsem toho využil. Hodil jsem na sebe jeho župan a šel do kuchyně. Tam mě ale čekalo nemilé překvapení. U stolu seděl nějaký starší muž s dívkou. Vzpomněl jsem si, že vstupní dveře zůstaly odemčené. Zůstal jsem stát mezi dveřmi jako opařený a zíral na ně. Čekal jsem, co bude dál. "Ahoj, Gorane! Tak rádi tě vidíme, jsem tvůj strýc a tohle je má dcera Amanda." prohlásil strýc Adam a hned mi začali oba podávat ruce.
"Zdravím. Ehm, já ale nejsem Goran. Jmenuji se Trevor a jsem jeho...spolubydlící."
"Ah, těší mě, ale...Kde je tedy můj synovec?"
"Ještě pravděpodobně spí. Já...jdu se podívat, jestli by se pro Vás nenašla nějaká káva a pečivo."
"Tak dobrá, počkáme tu na něj." řekla Amanda a zazubila se na mě, jako kdybych byl já nevím, kdo.
"Mě asi brzy spadne župan, já...moment." koktal jsem z toho překvapení, ale opět jsem se mezi dveřmi zarazil. Župan už mi opravdu sklouzl a odhalil jak můj zadek, tak i nohy. Goran však už byl ve dveřích taky a sehnul se ke mně, aby mi znovu nasadil ten zrádný župan. V pulce cesty se však zastavil, zvedl zrak a spatřil ty dva příbuzné, jak nevěřícně hledí na tu scénu a sedí jako přibití na židlích u stolu. Zvedal se jenom pomalu a celou dobu mi přitom přejížděl rukou po levé straně těla. Provokativně si olízl rty, vtiskl mi polibek na tvář, pohladil mě po rozcuchaných světlých vlasech a oblékl znovu do županu. Pochopil jsem velice brzy, co to mělo znamenat.
"Jdi se, prosím tě, obléct, nahoře jsem ti připravil věci, které by sis mohl vyzkoušet. Sice už máš své oblečení, ale tohle se ti bude líbit." řekl zcela klidným hlasem.
"Tak Vás tu vítám, drazí příbuzní. Omluvte Trevora, ten župan mu padá pořád, nedokáže pochopit, že si ho musí obvázat nadvakrát. Postavím vodu na čaj, zatím mi vyprávějte, od..."
Víc jsem už neslyšel. Rychle jsem vyběhl schodiště a podíval se, co mi to Goran vlastně přichystal. Měl pravdu, opravdu se mi to líbilo. Bílá košile, černé kalhoty a k tomu můj milovaný svetr, co jsem si přivezl loni z Benátek. Kvapně jsem se oblékl a znovu seběhl schody dolů, abych se podíval, jak si Goran s příbuznými vede.
"To vážně nevím, nikdo mi neřekl, že bych měl mít nějakého strýce. Vím, že měla moje matka jednu sestru, ale jinak nic." konverzoval Goran s prudkou gestikulací.
"Ach ano, tvá teta. Ruth je opravdu zajímavá dáma, ale ty asi moc dobře víš, že tě..." do strýčkových slov vletěla Amanda s poznámkou, kterou jsem čekal spíš od Gorana.
"Prostě nemá ráda. Nikdy jsi ji moc nezajímal. Pravda, že nás vlastně taky ne."
Tss, to je ale drzá holka, tohle mému Goranovi říkat nebude! Trošku jsem se naštval, ale ještě jsem se dokázal ovládat.
"Amando, nesmíš se takhle vyjadřovat, ten chlapec sotva poznává svou rodinu." napomenul svou dceru strýc Adam.
"Rodinu? Promiňte, ale nevím, o čem to mluvíte. Vy nejste moje rodina." odsekl Goran se zamračeným výrazem v obličeji.
"Ale co to říkáš? Jsi nejspíš ještě trochu zmatený. Kdo jiný by byl tvá rodina?" zeptal se s opovržením v hlase strýc, ale to jsem už vstoupil do kuchyně a zrak Brennanových spočinul jen na mě. Ovšem Goran se na mě nedíval, v klidu se napil ze svého čaje, vstal ze židle a došel pro další šálek na čaj. Zřejmě pro mě.
"Snad nemusím vysvětlovat, že nechci potkat ani znát někoho z další větve mé rodiny. Ten, kdo se o mě aspoň trochu zajímal je mrtev, tedy můj otec. A tomu šlo jenom o to, aby ze mě vychoval něco lepšího. Nechci už s touhle vaší takzvanou rodinou mít nic společného. Pro mě jsem zůstal jenom já sám a...tady Trevor, můj drahý přítel a opora v nesnázích."
"Neboj, my se nechceme přistěhovat, za pár chvil zase odjíždíme, jen jsme tě chtěli vidět. Ale pokud máš problémy s penězi, že musíš přijímat takovéhle podnájemníky, tak ti můžeme..."
"Mlčte! Není to žádný podnájemník!" rozzuřil se Goran a teď začal mluvit opravdu ostře.
"Pokud je to všechno, co jste mi chtěli," řekl po chvíli ticha Goran na strýcovu nabídku, "můžete tedy odjet bez zdržování. Vaši nabídku odmítám, pane."
"Otcova krev se v tobě tedy nezapře, jsi stejně bojovný a paličatý jako on."
" Hah, paličatý? Vy mě vůbec neznáte, nebudu se tady litovat, ale když jste se o mě nemuseli zajímat doteď, nemusíte ani nadále. Přeci jenom, žít od třinácti let sám, to už udělá svoje. Půjdu Vás vyprovodit, pokud dovolíte."
"No dobrá, tak ať se ti daří. Rádi jsme tě viděli, ovšem doufám, že se ti nic nestane, když s tebou bydlí ještě někdo cizí."
"Nemusíte se o mě bát, drahý pane, tento mladík je poměrně mírumilovné stvoření. Také velmi rozkošné, v určitých situacích." odvětil Goran a já se musel pousmát, protože jsem byl jediný, kdo správně pochopil tuto poznámku jako o domácím mazlíčkovi.
Pak už jsem slyšel jenom pár hlasů a zdvořilostí pozdravy na rozloučenou a byl klid. Zvuk vstupních dveří se rozezněl celou chodbou a zavítal i do kuchyně. Vzpomněl jsem si na Amandina slova: Prostě tě nemá ráda. Nikdy jsi ji moc nezajímal. Pravda, že nás vlastně taky ne. Bylo to od ní dost hloupé a troufnu si říct, že to bylo i velice urážlivé. Nicméně mi došlo, že to byla poslední návštěva příbuzných, kteří od této chvíle už pro Gorana neexistují. Vyhodil je nejen ze svého domu, ale také ze svého života pro svůj vlastní klid. Když vstoupil do kuchyně, zdál se být v pořádku. Přišel ke mně a stoupl si za moje záda. Pohladil mě po vlasech a tiše řekl: "To ty jsi moje rodina."
"Díky, že jsi to tak skvěle řekl. A nápodobně, protože moji rodiče bydlí v Rumunsku, mají se tam dobře a v Brašově je prý hezky. Nevím ale proč, když jsou původem ze Severu. Mimochodem, neodpověděl jsi mi na včerejší otázku." věděl jsem, že si přemítá, co všechno jsem mu včera řekl, ale brzy na to přišel.
"Myslel jsem, že si děláš legraci. Nic proti vztahům, ale brát si tě vážně nebudu. Tedy, aspoň doufám."
"Jasný, že jsem to myslel z legrace, ale prostě jsem se musel zeptat." uchichtl jsem se.
"Blázne. Co jsem si to přivedl domů? A ještě ke všemu se s tebou po dvou dnech známosti vyspím. No nejsem já to blbec?" začal se smát Goran.
Museli jsme se oba smát nad tím, jakým způsobem to řekl. Nějak moc nevtipkoval, ale když už, tak to stálo za to. Usadil se vedle mě na židli, podepřel si rukou hlavu a díval se mi do očí. Jemně hladil mou ruku, nevnímajíc cokoliv jiného.
"Dnes máme už celý den jenom pro sebe." prohodil a upřeně se na mě díval s úsměvem na tváři.
"To by se dalo využít."
"Hmm, v tom županu jsi vypadal roztomile, ale bez něj je to přece jenom lepší."
"Mám to brát jako kompliment, či snad chlípnou narážku?"
"Ber to, jak jen chceš. Říkám, co vidím."
Zvedl jsem se ze židle. Goran udělal to samé. Přistoupil jsem k němu a vzal ho do náruče. Byl docela lehký, takže mi nedělalo problémy donést ho až ke dveřím jeho (našeho) pokoje. Ani schodiště mi nedělalo zas tak velké problémy. Kromě schodů jsme se však celou cestu líbali, takže jsem měl co dělat, abych udržel rovnováhu. Kopnutím jsem za sebou zavřel dveře a položil Gorana ohleduplně na postel. Chtěl jsem se mu co nejvíc věnovat, když dnes máme tenhle den pro sebe. Chtěl jsem mu dát takovou péči, jakou si zaslouží, ale to není v mých silách, tak aspoň budu dělat to, co umím. Svlékl jsem se a klekl si na okraj postele. Začal jsem z Gorana sundávat oblečení, až jsme tam byli zcela nazí. Ten pohled na něj mě zase uchvátil, nikdy mi nezevšední, to ani nejde. Nahnul jsem se nad něj a jemně přejel jazykem jeho rty. Byly docela úzké, ale dokázaly ve mně vyvolat neuvěřitelnou touhu. Položil jsem se na postel a hlavu opřel do polštářů. Přitáhl jsem si Gorana k sobě a nedočkavě ho objal. Měl studené ruce a nohy, ale zbytek těla příjemně hřál a byl jemný na dotek. Tiskl jsem ho k sobě a líbal jeho nádherné rty, které pod mými polibky nabývaly na objemu a rudé barvě. Překulil mě na záda a pomalinku zasypával polibky celé moje tělo. Měl jsem se věnovat spíše já jemu, ale tohle jsem mu nemohl překazit. Sklonil se nade mnou a nemilosrdně mě uvěznil v nejvášnivějším polibku, který mi kdy věnoval. Když se jeho jazyk přestal proplétat s tím mým, musel jsem několikrát zalapat po dechu. Znovu jsem zaujal pozici na Goranovi a tentokrát už jsem neměl v plánu ustoupit. Oplatil jsem mu jeho doteky a prsty jsem přejížděl po jeho sametové kůži. Líbal jsem jeho břicho až ke slabinám. Nesměle se zachvěl a já v tu chvíli věděl, co mám dělat. Sklonil jsem hlavu do jeho klína a špičkou jazyka jemně laskal citlivou kůži varlat. Později jsem to už nevydržel a začal jazykem kroužit okolo žaludu a rukou dráždil celou délku jeho penisu. Slyšel jsem, jak oddechuje, vzdychá a tiše šeptá moje jméno. Ucítil jsem, jak mi jeho úd začíná víc a víc tvrdnout v ústech, ale nechtěl jsem přestat. Goranova ruka se pomalu spouštěla po mých vlasech a přitáhla si mě k sobě. Měl jsem chuť ho začít líbat, ale on byl rychlejší a odtáhl se dál na postel. Zůstal jsem v poloze, v jaké jsem byl a sledoval, kam mi to mizí. Posunul se pode mě, jeho štíhlé prsty objaly mé boky a já cítil, jak se jeho nehty lehounce zarývají do mé kůže. Pomalu mě začal dráždit a když přidal na rychlosti, měl jsem co dělat, abych na něj nespadl a nepodlomily se mi lokty. Když jsem po chvíli cítil, že to už dlouho nevydržím, lehl jsem si na bok a Goran udělal to samé. Opět se začal rukou věnovat tomu, co dělal před chvílí a já tentokrát opakoval jeho. Líbal jsem při tom jeho rty a usmíval se nad tím, jak mi vzdychal do úst. Zavřel jsem oči a poddal se přicházející vlně orgasmu, která přišla skoro ve stejný okamžik, jako jeho. Chvíli jsme jen tak leželi a koukali na sebe, ale pak Goran vstal, očistil potřísněné prostěradlo i naše těla a potom si znovu lehl ke mně.
"Jednou ti možná na tvou otázku odpovím kladně, jestli takhle budeme pokračovat." prohlásil tlumeným hlasem Goran a jemně mi přejel dlaní po tváři.
"Takže si mě nakonec vážně vezmeš?" zeptal jsem se s úsměvem na rtech. Oba jsme věděli, jak to myslím.
"No, pokud to myslíme stejně, tak ano."
"Však ty víš, že moje tělo i duše patří jenom tobě. Je to tak?" odvážil jsem se projevit další důkaz citů. Byl jsem z této situace nadšený, konečně jsme o nás dvou mluvili velmi otevřeně.
"Vím to moc dobře. Stejně jako ty vlastníš mě." zašeptal Goran a políbil mé rty.
Schoulil se mi do náruče a usínal. Myslím si, že tohle rozhodně nebyl poslední den, který patřil jenom nám. Vlasně...vím to a jsem si naprosto jist, že náš společný život mi přinese ještě spoustu překvapení. Jsem docela zvědavý, co nás dva čeká, až se probudíme a co přinese zítřek.



Konec
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jelikož jste navštívili blog,

klikněte zde, prosím :) 100% (87)

Komentáře

1 Dead.Caroline Dead.Caroline | Web | 27. listopadu 2009 v 18:41 | Reagovat

Heh, když jsem to četla, tak jsem se málem udělala :-D Odpustíš? Ale jinak je to mooooc krásný :-)  :-P

2 Iris (Mahasti) Iris (Mahasti) | Web | 27. listopadu 2009 v 22:33 | Reagovat

Carrot: Ouu! Tak to je největší pocta! Off, jsem ale strašně ráda, že se to líbí právě tobě, měla jsem trochu trému, taky je to poprvé, co jsem svou povídku někde vystavila. Chci vidět, jak bude reagovat můj přítel, ale tobě děkuji strášně moc!

3 Dead.Caroline Dead.Caroline | Web | 29. listopadu 2009 v 15:03 | Reagovat

Iris: Nemáš mít vůbec trému. Pro něco tak krásnýho být tréma ani nemůže. Kdybys mohla, mohla by ses živit jako spisovatelka fantasy knížek :-)

4 Iris (Mahasti) Iris (Mahasti) | Web | 29. listopadu 2009 v 15:38 | Reagovat

Carrot: Neříkám, že jsem neuvažovala o budoucnosti. Právě proto chci na filozofickou fakultu v Praze a doufám, že se tam taky dostanu. Rozhodně se budu snažit psát dál a pokusím se napsat takovou sbírku slashových povídek. Chci, aby se i v Česku začal brát slash jako ostatní žánry, aby byl uznáván. Ale kdo ví, co se ještě bude dít:) Rozhodně ti moc děkuji za chválu;)

5 Dead.Caroline Dead.Caroline | Web | 30. listopadu 2009 v 15:18 | Reagovat

Nemáš vůbec zač :) A jestli se pak staneš spisovatelkou slashových povídek, tak si určitě tvoje knížky zakoupím a budu je číst stále dokola :-)

6 Mahasti Mahasti | Web | 1. prosince 2009 v 14:29 | Reagovat

:) Takové zaměstnání asi není. Ale nevím, kecala bych. Právě rozjíždím novou povídku, zatím mám jenom základy, ale v hlavě mi už proběhl celý děj:) Ještě taky vymyslet název. 8-)

7 Dead.Caroline Dead.Caroline | Web | 2. prosince 2009 v 15:38 | Reagovat

To asi fakt ne. Ale stačilo by být obyčejnou spisovatelkou :-) Jasně, už se moc těším a budu mít co číst :-D

8 Enki Enki | Web | 19. prosince 2009 v 12:12 | Reagovat

Wohou, perfektní  :-D

9 Iris (Mahasti) Iris (Mahasti) | Web | 20. prosince 2009 v 12:40 | Reagovat

Carrot: No, pokusím se vyplodit co nejvíc povídek, snad se zadaří:)

Enki: Mockrát děkuji, hmm, tebe jsem tu ještě neviděla, tím víc jsem šťastná, že píšeš:) Díky moc!

10 Enki Enki | Web | 20. prosince 2009 v 12:48 | Reagovat

No já jsem tu byla prvně. Ale myslím, že budu docházet častějc, protože píšeš vážně dobře ;) Takže nemáš zač :)

11 Iris Iris | Web | 4. ledna 2010 v 7:00 | Reagovat

Jéé, to je super, Enki. To jsem moc ráda, že sem budeš chodit:)

12 Lenka Lenka | E-mail | 6. března 2012 v 23:16 | Reagovat

to je veľmi dobrá povídka. :-D  :-D ja te miliju Nathane :-D

13 Nathan Nathan | Web | 7. března 2012 v 16:48 | Reagovat

[12]: Uááá, děkuji, moje milovaná :-* Jsem vážně rád, že se ti ta povídka líbí :-* Řekni, koho z kluků máš radši? :P

14 Lenka Lenka | E-mail | 7. března 2012 v 17:29 | Reagovat

[13]: no to je tazke, mam ich rada oboch ale viac sa priklanam ku Goranovy libi se mi jeho postava - bleda koza, havranie vlasy, tie jeho oci a tak, ale i to aka je povaha, taka ticha, ked sa nemylim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama