Autor blogu: Noboru, muž. Spoluautorka: Lenka, žena.

Zamávej křídly a leť - 2. část

8. března 2010 v 22:06 | 斎藤 昇 |  Povídky
Kapitola II. - Důkazy citů nejsilnějších


Harlen odemkl dveře, nechal Gabriela vstoupit do svého bytu a pak zase zamkl. Sundal si mikinu, protože v jeho bytě je vždy teplo. Dosud se neví, proč tomu tak je, ale zrovna u něj je nejtepleji. Přešel ke Gabrielovi a pomohl mu svléknout si plášť. Přeložil ho přes židli a znovu přišel ke svému, teď už to mohl říct, příteli. Ano, odteď se stali párem, to vědomí je naplňovalo jistou dávkou hrdosti.
"Chcete něco k pití?" zeptal se Harlen a přejel pohledem přes černé kalhoty a bílou košili.
"Ne, díky. Ale jednu věc bych opravdu moc chtěl." odpověděl Gabriel.
"Mluvte, co byste chtěl?" Harlenovi došlo, že si Gabriel nemohl nevšimnout jeho lačného pohledu.
"Pohodlné místo k sezení a vaši blízkou přítomnost."
Této jednoznačné výzvy se Harlen chopil jako záchranného kruhu, hozeného tonoucímu. Uchopil Gabriela za ruku a zavedl ho do ložnice. Ano, Gabriel sice řekl, že chce místo k sezení, na posteli se ale taky dá sedět, ne? Harlen se tedy posadil na kraj postele a svého přítele jemně stáhl s sebou. Oba se teď dívali jeden druhému do očí a stále se drželi za ruce. Chvíle hodná pro scénku nějakého románu. Pak se Gabriel rozhodl a promluvil.
"Měl bych o vás vědět pár věcí, pokud s vámi mám začít žít." navrhl Gabriel.
"Žít? Jako tady, v tomhle bytě....se mnou?" zakoktal se Harlen a trošku udiveně Gabriela sledoval.
"Pokud mě tu budete chtít? Já svůj byt prodávám, chtěl jsem... Ani nevím, co jsem chtěl."
"Vy byste tu se mnou vážně zůstal?" nestačil se divit Harlen.
"Ano, vím, že mě znáte sotva den, ale nemůžu si pomoct. Až příliš mne přitahujete."
Po těchto slovech už bylo druhořadé, jestli se znají den nebo rok. Harlen to chtěl, víc než toužil po tom, aby mohl usínat v Gabrielově náručí a probouzet se zrovna tak. A jestli to Gabriel sám chce, proč odmítat? Na poznávání se budou mít dost času. Nemohl ho odmítnout, nechtěl. Ten muž měl kolem sebe mystickou auru a to ho až příliš táhlo k tomu, aby nakoukl pod povrch, aby zjistil, co je uvnitř toho tajemného mladíka. Vážně ho zajímalo, jestli spolu dokážou žít.... Ale ano, určitě.
"Chci vás tu mít, chci usínat a probouzet se vedle vás. Jste to jediné, co mi v životě kdy chybělo."
"Já a ještě rodičovská láska, je tomu tak?" zeptal se Gabriel a pozorně naslouchal.
"Máte pravdu." odvětil Harlen a uhnul pohledem. Cítil, jak jeho oči vlhnou slzami. Nebrečel však.
"Není důvod být smutný. Nechci, abyste byl smutný." chlácholil ho Gabriel.
Harlen si napůl lehl na postel a otočil se zády k prostoru, čelem ke Gabrielovi. Přitiskl hlavu k jeho hrudi a vnímal zřetelný tlukot srdce. Ten zvuk ho nějakým způsobem uklidňoval. Kolem jeho ramenou se obtočily silné paže a dovolily mu stulit se do láskyplného objetí. Harlen zavřel oči, všímal si, jak se jeho tělo zahřívá a už teď věděl, že chce cítit blízkost toho muže mnohem více intenzivněji, než jen přes jeho bílou košili. Vyklouzl z objetí a políbil mladého muže tak horlivě, že málem spadl po zádech dolů z postele. Hbité paže ho však pevně chytily a přitáhly ho zpátky k sobě. Polibek se přerušil, když se Gabriel mírně odvrátil a políbil Harlena na čelo. Ten si s výpomocí svých nohou sundal boty a následně i ponožky, načež to samé udělal i Gabriel. Harlen se posadil na postel a začal rozepínat knoflíčky Gabrielovy bílé košile. Když ji konečně rozhalil, naskytl se mu pohled na dokonalé vypracované tělo. Pod bledou kůží se rýsovaly vypracované svaly a celá hruď byla zcela bez chloupků, ty se objevily pouze pod pupíkem a táhly se jako cestička až někam za okraj jeho kalhot. Harlen laskal jeho svůdné tělo pohledem, upoutala ho široká ramena, krásná šíje, silné paže, tohle všechno si mohl prohlížet, jakmile Gabriela zbavil košile úplně. Najednou ucítil na hrudi dlouhé štíhlé prsty, rozepínající jeho košili a mnohem obratněji stahující rukávy po jeho pažích. Pak se ty prsty posunuli níž a začaly rozepínat jeho kalhoty. Bázlivě se zachvěl a impulzivně pohodil rukou směrem k rozkroku.
"Nemusíš se bát, já ti neublížím." ozval se smyslný hlas někde u jeho ucha.
Pak mu najednou došlo, že mu Gabriel začal tykat. Připadalo mu to zvláštní, ale bylo to hezké. Tak nějak více osobní. Cítil, jak se hbité prsty snaží stáhnout jeho kalhoty po stehnech na zem, nadzvedl se proto a umožnil tak svému příteli svléknout ho. Podíval se mu do obličeje a viděl, kam míří Gabrielův pohled. Pokud jste si mysleli, že do rozkroku, tak to byl omyl. Díval se Harlenovi přímo do očí a vpíjel se do nich jako inkoust do papíru. Harlen však uhnul pohledem a začal Gabrielovi také rozepínat kalhoty. Zalapal po dechu, když zjistil, že pod nimi už nic dalšího nemá. Spatřil tak napůl ztopořený penis. Díval se na něj a zjišťoval, že se mu líbí. Tak moc, že od něj nedokázal odvrátit zrak. Gabriel se tedy chopil příležitosti a stáhl Harlenovi trenky. Pohlédl na jeho penis a pousmál se, když se jeho zrak zastavil u zrůžovělé tváře jeho přítele. Nadzvedl se a sundal si kalhoty úplně. Teď tu tak mlčky seděli, oba zcela nazí, koukali na sebe a prohlíželi se navzájem.
"Je nádherný. Překrásný. Tak....já nevím." promluvil Harlen a zrakem spočíval v Gabrielově klíně.
"Má ale jednu vadu, můj drahý." odpověděl Gabriel.
"To vůbec není vada! Je to...uchvacující." pokáral ho Harlen.
"Vám...ehm, tobě to nevadí?" zeptal se jeho přítel rozechvěle. Nevěděl, jak bude znít odpověď.
"Jak by mi to mohlo vadit? Naopak, přitahuje mě to ještě víc. Kdy vám...ti to udělali?"
"Hmm, musel jsem na obřízku už jako malé dítě, přesně nevím." opáčil Gabriel stroze.
Fakt, že měl Harlenův přítel obřízku, mu vůbec starosti nedělal. Tím víc ho vzrušovalo, že krásu jeho penisu nebude nic zakrývat. Ne, nevadilo mu to, líbilo se mu to. A jak. Nedokázal vyjádřit, jak nádherný je Gabrielův penis. Nikdy by neřekl, že někdy bude o nějakém muži takto smýšlet. Ale teď se věci mají jinak.
Gabriel položil dlaň na Harlenovu hruď a přisunul se k němu trošku blíž. Začal ho jemně hladit. Harlen neodolal těm sladkým rtům, které se přímo nabízely k políbení. Vlastně celé jeho tělo bylo k zulíbání. A nešlo tomu nutkání odolat. Posunul se doprostřed velké manželské postele a pokynul Gabrielovi, aby ho následoval. Pak ho jemně zatlačil dlaní do hrudi a položil ho tak na záda. Políbil jeho rty, pak čelist a nakonec jazykem přejížděl přes jeho ucho. Postupoval cestou polibků ke krku, na klíční kosti, laskal jeho tvrdnoucí bradavky a líbal snad každou část jeho hrudi, přešel k bříšku, začal líbat každičký centimetr jeho kůže a nakonec se přesunul z podbřišku až k tomu nádhernému penisu. Zlehka ho políbil, opřel se o jednu ruku a obtočil prsty kolem penisu v plné erekci. Gabriel nechal ze svých pootevřených úst proklouznout tichý vzdech a stále pozoroval, co Harlen dělal. Ten začal zápěstím pohybovat nahoru a dolů, čímž způsoboval, že se i jeho erekce dožadovala nějaké pozornosti. Ignoroval to a vnímal pouze Gabrielovo tiché sténání. Věděl, že je ztracen. Věděl, že s tímhle mužem chce prožít mnohem víc, než jen takovéhle chvíle. Chtěl s ním prožít úplně všechno. Prstem druhé ruky přejel po citlivé prostatě a odměnou mu bylo slastné zasténání. Gabriel se dosud držel zpátky, teď se už ale nedokázal ovládat. Mírně nadhodil boky a Harlen se pousmál, když se na něj jeho milovaný podíval poněkud provinilým pohledem. Zrychlil tempo a líbal vnitřek jeho stehen. Užíval si to krásné vzdychání, byla to pro něj rajská hudba. Nevěděl, jak dlouho tohle dělal, ale bylo mu jasné, že už uplynula nějaká doba. Gabriel zvrátil hlavu dozadu a naplno si užíval péče, kterou právě teď dostával od svého milovaného. Věděl, že to už nebude trvat dlouho a on dosáhne vrcholu. A Harlen to věděl také. Zrychlil proto ještě víc. Gabrielovo tělo se prohnulo v nastávající vlně orgasmu. Věděl, že jeho milovaný právě teď sleduje, jak plní jeho dlaň produktem své touhy. Pak ucítil měkké rty na své tváři, otevřel oči a podíval se do zářících modrých duhovek. Harlen sáhl pro kapesníčky pod polštářem, otřel si ruku a očistil Gabrielovo tělo. Ten ale nechtěl být svému příteli nic dlužen. Jeho silné paže stáhly Harlenovo tělo na sebe a oba muži se propadli do toužebných polibků. Gabriel cítil vzrušení už jen z toho, že může líbat ty jeho nádherné rty. Přesunul ruku přes vlhká záda, přešel boky a prsty obemkly chlapcovu erekci, která se dožadovala pozornosti. Harlen tiše zasténal, když horká dlaň začala jeho penis třít, sklonil hlavu a zabořil obličej do těch neuvěřitelně dlouhých vlasů svého… teď už by se snad dalo říct ...milence. Gabriel postupoval velmi pomalu, nespěchal, jenom jemně přejížděl rukama po mladíkově erekci. Sám se bavil, když viděl prosbu v jeho očích. Vyhověl mu. Chce pro něj jenom to nejlepší, proč mu to tedy nedat? Přitiskl své nohy k sobě a chlapcovu erekci objal mezi svá stehna. Pro Harlena zprvu nepochopitelný čin, pak se mu to ale začalo líbit. Pohyboval pánví a tiše vzdychal, když se svaly, držící jeho penis mezi sebou, zaťaly při každém jeho přírazu do prázdna. Respektive mezi stehna ještě víc. Cítil, jak se otírá o Gabrielova varlata, ten fakt ho vzrušoval natolik, že toužebně zasténal. Jeho tělo se chvělo vzrušením, Gabrielovy ruce ho hladily po zádech a jeho nádherné rty líbaly jeho čelist. Zrychlil své pohyby, až příliš se mu to líbilo, nemohl se držet zpátky, pomalu pociťoval samé šílenství z té opojné vůně dlouhých jemných vlasů, z příjemných doteků muže, který ležel pod ním, pomalu zapomínal na všechny strasti světa, poddával se těm nádherným pocitům. Jeho dech se prudce zrychlil, přirážel tvrději a rychleji, neovládal se. "Gabrieli..." zasténal jeho jméno, když dosáhl vrcholu. Gabrielovy ruce se kolem něj obtočily a pevně ho k sobě přitiskly. Harlen těžce oddechoval, byl však nejšťastnějším mužem na světe, byl v pevném obětí Gabrielových paží a mohl se k němu přitisknout, schovat se v bezpečí jeho těla.
Harlen tedy znovu sáhl pro ubrousky, ovšem prostěradlo je někdy tvrdý oříšek. Když se zvedl z postele, aby vyhodil nepotřebné, Gabriel se otočil na břicho a vlasy si hodil na stranu.
"Vrána." ozval se Harlen, když si jeho záda dostatečně prohlédl.
"Ano, zdobí má záda už dlouho. Bolestné tetování, ale povedlo se." vysvětloval Gabriel.
"To vypadá dobře."
"Jsem rád, že se ti líbí."
Harlen si lehl na postel a hladil vytetovanou vránu na Gabrielových zádech. Gabriel se pak zvedl, posadil se a přitáhl si k sobě Harlenovo tělo. Objal ho a po chvíli se s ním začal lehce pohupovat, jako když uklidňujete plačící dítě. Harlen ale neplakal, jenom zíral do ocelových očí, jako kdyby ho někdo omámil. A on moc dobře věděl, kdo. Najednou ho ale zaplavila vlna strachu, zoufalství.
"Neodejdeš, že ne? Neopustíš mě...řekni." naléhal na Gabriela.
"Kdybych to udělal, považoval bych se za největšího hlupáka. Nemusíš se bát, jsem s tebou."
"Co když se ráno probudím a zjistím, že jsi byl vážně jenom Anděl smrti?"
"Jestli myslíš, že tě tu nechám samotného, mýlíš se."
"Zamiloval ses?"
"Ano, Harlene, tak, jak se jen někdo může i nemůže zamilovat."
Dál už Gabriel svému vystrašenému příteli zabránil v podivných otázkách, políbil ho a přitiskl si ho ještě blíž. Pak si lehl a Harlen se vedle něj stočil do klubíčka. Roztomilý pohled, to rozhodně ano.
"Máš v plánu něco na zítřek?" zeptal se po chvíli hlazení Gabrielovy hrudi Harlen.
"Ano, ale to až zítra. Teď..." nechal nedokončenou větu a natáhl se pro něco na stolku.
"Pírko z vrány! Nechal jsem si ho, jak jsi mi říkal." řekl nadšeně Harlen a sledoval svého milence.
"Teď už vím, k čemu se dá použít." zasmál se Gabriel.
Začal pírkem přejíždět po Harlenově obličeji, krku a rukách. Tomu se to zjevně líbilo, zavřel oči, na jeho tváři se objevil pobavený úsměv. Gabriel systematicky postupoval od rukou na hruď, přejížděl jemným pírkem po Harlenově těle a zastavil se až u vnitřních stehen, kde už to Harlen nevydržel, začal se hlasitě smát a odstrkovat Gabrielovu ruku.
"Trošku víc trpělivosti, můj neposlušný drahoušku." zavrněl Gabriel a políbil Harlenovo břicho.
"Zkus si to sám. Hrozně to lechtá.....A tohle se mi líbí." odpověděl Harlen.
"Hmm, to, jak tě oslovuji? Nebo to, jak líbám tvé tělo?"
"Celkově obojí, ale to, jakou mi dáváš péči, to se mi líbí. A taky to, že jsi tu se mnou."
"Nápodobně. Ale teď to pírko odložím, nebudu tě zlobit."
"Byl bych ti vděčný."
Gabriel udělal, co řekl, vrátil se k Harlenovi a začal líbat jeho skvěle vypadající tělo. Kdyby byl Harlen kocour, zcela jistě by už vrněl blahem. Gabriel zachvátil Harlenova ústa v polibku, do kterého vložil všechny svoje city. Je možné, aby se někdo zamiloval za tak krátkou dobu? Asi ano, do pravé lásky je ještě čas, ale i tohle je důkazem, že ten cit, který je ze všech nejsilnější, na sebe nedá dlouho čekat. Gabriel si nakonec lehl na záda a do otevřené náruče se mu schoulil přešťastný Harlen. Chvíli se jen tak hladili a šeptali sladká slůvka. Bylo to příjemné.
"Jsi moje krásné tajemství, víš to?" zašeptal Harlen.
"Nejsem tajemství. Nebo chceš, abych byl?" Harlen Gabrielovu otázku hned pochopil.
"To bych tu s tebou raději byl pořád zavřený. Ne, nebudeme se tajit, není důvod."
"Promluvil muž, který se nestydí za svého milence."
"Víc, než milence, Gabrieli, víc, než to."
"Tak rád bych ti řekl, co všechno ve mně vyvoláváš."
"Činy mluví za vše. Půjdeme spát?"
"Ano, to bychom mohli. Dobrou noc, lásko." zašeptal smyslným hlasem Gabriel.
"Dobrou noc, můj nádherný anděli." odpověděl mu Harlen a přitiskl se do jeho náruče.
Dlouho ale nezůstalo u dobré noci a sladkých snů. Tu noc ti dva ještě jednou poznávali tělo toho druhého, tu noc ještě jednou zažili nepopsatelnou rozkoš. A oba si slíbili, že až se probudí, začnou další den v nové podobě. Všude spolu, pořád u sebe. A bylo vidět, že tihle dva svoje sliby plní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jelikož jste navštívili blog,

klikněte zde, prosím :) 100% (87)

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | 7. března 2012 v 22:36 | Reagovat

to je krasne. moc se mi to libilo :D  ja viem preco ta mam tak rada ;-)  ;-)

2 Nathan Nathan | Web | 8. března 2012 v 20:20 | Reagovat

Jéé, děkuji, má drahá :-* i já tě mám tak moc rád x)

3 Makeinu Makeinu | 11. dubna 2012 v 21:43 | Reagovat

Ach ... kam jsem si jen odložil ty kapesníčky? xD

... moc hezké, povedené x) Je tam jen jeden překlep, který mě trochu bil .. obětí/objetí, hm? >.>

4 Nathan Nathan | Web | 11. dubna 2012 v 22:05 | Reagovat

[3]: Ty jsi... xD Kapesníčky mám zajisté vždy po ruce :P
Děkuji :)
Ach Bože! Cože?! No nediv se, když to píšu všechno celou noc, začnu v deset a končím v šest ráno xD Kde? Musím to opravit xD

5 Nathan Nathan | Web | 11. dubna 2012 v 22:05 | Reagovat

Jo, už jsem to našel, hned to opravím, božíííčku, stydím se xD

6 Alan Alan | 10. září 2012 v 14:20 | Reagovat

Pozdě, ale přece jsem se dostal k přečtení. Je v něm hodně Tebe samotného. Je to až zvláštní, jak je mi tato povídka něčím blízká :) :*

7 NAWitkowski NAWitkowski | Web | 10. září 2012 v 17:02 | Reagovat

[6]: Hmm, v kom přesně vidíš mě samotného? Gabriel nebo Harlen? (odpověď tuším, ale i tak se ptám)
Zvláštní je, to přiznávám, je to jedna z těch mých těžko pochopitelných povídek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama