Autor blogu: Noboru, muž. Spoluautorka: Lenka, žena.

Zpověď temného stínu - 2. část

6. března 2010 v 16:19 | 斎藤 昇 |  Povídky



Kapitola II. - Vyznání lásky



Když jsem se otočil, zjistil jsem, že se Goran tváří nějak podivně. V očích se mu zase leskly vlhké vzpomínky na ten den, ale jinak se snažil všechno skrýt. Myslel jsem, že budu dělat, jako kdybych nic neviděl, ale nakonec jsem se ani nemusel snažit.
"Já vím, že se na mě díváš. Pořád se mi to zrcadlí v hlavě, nemůžu zapomenout." ozval se Goran.
"Měl jsi otce rád?"
"Neřekl bych, že jsem ho měl rád, spíš....tak trošku jsem k němu vzhlížel, asi jako každý kluk ke svému otci. Ale nemluvme už o tom, prosím."
"Však víš, že jsem ti to nechtěl připomínat. Ale nějak..."
Zbytek jsem už nestihl dopovědět, protože Goran propukl v nekontrolovatelný smích a já zůstal ve svém zmatení sám.
"Hej....co je?" zeptal jsem se ho se zjevně ohromeným výrazem ve tváři. Už jsem se taky začínal smát.
"Nic....jen....zase s tím....z-zadkem. Já už....nemůžu!"
Goran sotva mohl mluvit, držel se za břicho, jak ho bolelo od smíchu a stále hlasitěji se chechtal. Chvíli jsem ani já nebyl schopen slova, i mě přemohla ta myšlenka. Když jsem se pak částečně uklidnil, začal jsem opět s mým obvyklým flirtováním.
"Chlípníku, já tady řeknu, že se mi líbí tvůj zadek, což bys měl brát jako pochvalu a ty začneš s tímhle, že se nestydíš. Co by na to řekl strýček Adam a nebo jeho roztomilá dcerka?"
"Tak s tím jdi...do prdele." prohlásil posměšně můj okouzlující milenec.
"No ne, jak skvělé nápady to dnes máš. Právě mě to taky napadlo."
A než stačil cokoliv říct, umlčel jsem ho polibkem. Odvrátil se ode mne, lehl si na záda a tiše se smál. Snažil se to opět potlačovat, ale moc dobře se mu to nedařilo. Takováhle přetvářka mu nikdy moc nešla. Bod pro mě. Odhodil jsem peřinu někam k nohám a stulil se k bledému tělu vedle sebe. Zase mě pohltila ta jemnost jeho kůže. Věděl jsem, že ho chci hned a neubránil by se mi ani se smečkou chrtů. Miluji tyhle naše hrátky. Já vím, jsme jako malí, ale co, vadí to snad někomu? A tím líp, že zase nehrajeme naši obvyklou polštářovou bitvu, při které se rozhoduje o tom, kdo bude vařit. No, většinou Goran prohraje, ale jelikož mě nikdo vařit neučil (naštěstí), moc se k plotně nedostanu a navíc vyhrávám mnohem častěji. Opět naštěstí. Nádobí ovšem zůstává na mě, protože musíme hrát férovou hru, to se rozumí. A o tom rozhoduje naše oblíbená hra. Ten malý hajzlík prostě umí dobře šachy, to se musí nechat. Ale zpět k přítomnosti.
Goran mě nemilosrdně kousal do rtů, škrábal nehty po mé kůži a zoufale se snažil vyprostit z mého sevření, když jsem si na něj sedl. Je sice silný, ale ne natolik, aby mě přepral. Cítil jsem, jak se má touha zvyšuje s každým jeho pokusem o osvobození. Jakmile se snažil aspoň trochu nadzvednout, docílil jedině toho, že jsem se neubránil pohledu na jeho skvěle vypracované pozadí a to všechno doprovázela čím dál větší touha si sáhnout na jemnou kůži svého milovaného, který se právě zmítal pode mnou. Zase začal šmátrat rukama v prostoru. Dalo se čekat, že zareaguji tak, jak jsem to udělal. Jednoduše jsem sevřel zápěstí jeho rukou přímo jemu za zády. Zasykl bolestí, ale zároveň se začal znovu provokativně smát. To byl jasný signál, že tahle hra bude mít zajímavé pokračování. Nemeškal jsem a trochu víc přitáhl jeho ruce k sobě. Teď už nevydal ani hlásek, jenom mě zezadu kopl nohou, až jsem málem přepadl. Sice jsem za to nesl odpovědnost já sám, ale proč si nechat ujít příležitost ho ještě víc vydráždit? Třeba až k násilí? Zajímavá myšlenka, rozhodně si s ní začnu.
"To mě snad chceš zmrzačit?" zeptal se mě Goran lehce přiškrceným hlasem.
"Já tebe? Nevím, kdo komu tady dělá modřiny."
"V tom případě mi pusť zápěstí a uvidíme."
Raději jsem neodpovídal, bylo mi jasné, že když ho pustím, okamžitě se po mě vrhne. A to přece nechci připustit. Nehodlám být tím, kdo bude mít po celém těle plno modřin a škrábanců. Chlapeček si bude muset svobodu zasloužit.
"Ohó, takže ty mi děláš návrhy? Můj drahý, svobodu si musíš vybojovat."
"Fajn, uvidíme, jak sis odpočinul, když jsem tu nebyl." odpověděl mi a zcela jistě měl zase ten svůj typický úšklebek. Tím jsem si jistý.
"Aby ses nedivil, protože...."
Už jsem nic nedopověděl, protože se nečekaně převalil a předvedl něco, co bych od něj absolutně nečekal. Nohou mě přimáčkl k matraci, cítil jsem tlak jeho ruky na krku a jeho druhá ruka se chopila mé erekce. Začal mě dráždit, přiklonil se ke mně a tiše šeptal.
"Ve Francii jsem se naučil i pár dalších věcí, než jenom dohadovat se se zbytkem rodiny. S poslední utrženou ránou jsem zjistil, že nechci, aby se něco stalo tobě. Naučil jsem se, jak se aspoň trochu bránit, tak mě nepokoušej a buď hodný. Teď tě pustím, nic nedělej, jenom zůstaň klidný."
Opravdu mě pustil, políbil mě na tvář, ale můj penis stále zůstal v jeho ruce.
"Ale nepustil jsi mě, víš o tom?" připomněl jsem mu, co říkal.
"Řekl jsem, že pustím tebe, takže jsem svůj slib splnil."
Rázem jsem pochopil, o co mu jde. Nehodlal mi nijak ubližovat, maximálně tak, že mi nabídne rozkoš, kterou jsem už celý ten týden potřeboval a při tom mi možná ublíží. Chyběl mi, hrozně mi chyběl. A hlavně jsem potřeboval vidět, jak se jeho nádherná ústa opět dotýkají mé kůže, což právě teď dělala. Líbal moje rty jemně a pomalu, tak, jak to dělával vždy, když chtěl vyjádřit svoje city. Nevím proč, nikdy jsme si neřekli 'Miluji Tě'. Oba s tím nejspíš čekáme na tu správnou chvíli. Možná bych mu to mohl říct teď. Ale nevypadalo by to poněkud divně, když se schyluje k sexu? Ne, musím mu to říct, už to nemůžu dál dusit v sobě, měl by to vědět.
Prsty jsem jemně sevřel jeho čelist a odtáhl ji od mého krku. Přesně nevím, co jsem to vlastně chtěl udělat, co jsem chtěl říct, ale nějak mi to zase zůstalo vzadu v hlavě, protože ty hebké úzké rty se opět chopily příležitosti. Teď nebo nikdy...
"Měl bys něco vědět..." začal jsem, když se naše rty oddělily.
"Ale ty mi nemusíš nic říkat." namítl Goran a lehce se pousmál. Pak mě chtěl znovu políbit.
"Dívej se na mě...prosím. Chci...jenom ti chci něco říct." rozhodně jsem se mu chtěl dívat do očí.
"Dobře, jenom mluv. Já tě poslouchám."
Zářivě modrozelené oči se vpily do mých a nepřestaly se dívat. Najednou jsem znejistěl. Bylo mi jasné, že moje city k tomu chlapci jsou upřímné a pravé, ale i tak se cítil vyplašeně. Ano, mám tedy vážně strach, že vyslovením toho všeho bych ho mohl ztratit? To je přece hloupost. Musí mu přece být jasné, že tady nejde jenom o postel a nějaké ty náhodné doteky. Někdo, jako je on, bude jistě natolik chytrý, že hned pozná, co se druhému honí hlavou. Nebo snad ne?
"Já...jenom jsem přemýšlel, že...no, asi bych ti měl něco povědět." začal jsem z toho koktat. Trapas.
"Nevím, co mi chceš říct, ale uklidni se, snad to není tak hrozné." snažil se mi Goran vyhovět. Dál už to odkládat nemůžu.
"Miluji Tě..."
Jakmile jsem to vyslovil, rozhostilo se ticho. Slyšel jsem jenom náš dech a stále jsem upřeně hleděl do očí svému milenci, načež jsem začal mít sám na sebe vztek. V těch nádherných očích se zaleskly drobné slzy. Víčka se zavřela a na dlouhých řasách ulpěly drobounké slzy, ještě před chvílí sotva viditelné. Chtěl jsem se zeptat, jestli se něco stalo, ale až příliš mě uchvátil pohled na bledou tvář, jejíž majitel se vždy dokázal skvěle ovládat, nedávat najevo svoje city a teď, teď v klidu nechává vyjít na povrch, co právě cítí. Ač jsem nepoznal, jestli jsou tyhle slzy dobrým znamením, bylo mi jasné, že se to brzy dozvím. Goran se ke mně přitiskl a vyžádal si ode mne letmý polibek. Pak zvedl hlavu a otevřel oči.
"Nečekal jsem, že mi to řekneš." začal mluvit a slza sklouzla z jeho krásně dlouhých řas a dopadla na můj krk.
"Myslel jsem, že bych měl říct, jak to vlastně je. Musíš pochopit, že i přes všechny ty důkazy jsem měl pocit, že nevíš, co vlastně k tobě cítím. Je mi jasné, že..."
"Taky tě miluji." přerušil mé zoufalé vysvětlování a zvedl ke mně oči. Zaskočilo mě to asi tak stejně, jako jeho.
"Možná, že teď bude většina věcí jinak. Co potom?"
"Treve, já si nemyslím, že by to byly změny k horšímu. Navíc, co může láska zkazit?"
"No, nadělali jsme si tím pár nepřátel."
"Ubožáci, kteří nikdy nepoznali pravou lásku, to snad ani nepřátelé být nemůžou. Je mi jich líto."
"Jsou to ale pořád ti stejní ubožáci, se kterými ses hádal, když jsem se stěhoval z toho krcálku."
"A právě proto. Myslím, že se za chvíli změní jedna věc, kterou děláme poměrně často."
"Pochopil jsem. Až příliš často."
Došlo mi, že změna nastane i v milování. Ale pravdou je, že se na tu změnu těším. Tahle naše krátká sentimentální chvilka nám dala něco nového, něco, co jsme oba už dlouhou dobu potřebovali slyšet.
Přitiskl jsem si Gorana ještě blíž k tělu, až jsem cítil, jak jeho srdce bije na mých prsou. Nepochybně i on cítil tlukot toho mého. Znovu jsme se začali líbat a Goran pomalu pohyboval pánví, čímž způsobil, že mi z úst unikl krátký sten. Cítil jsem, jak se jeho erekce dotýká mojí kůže a přitom jsem věděl, že tohle nebude jenom normální sex, tohle bude něco jako rituál. Ten nádherný aristokrat si ze mě časem udělal osobu, která se velmi podobá jemu samotnému. Netušil jsem, že tak brzy přivyknu tomuto domu, respektive sídlu, netušil jsem, že se tak rád stanu milencem jediného čistého šlechtice v tomto městě. A právě on, Goran, teď horlivě líbal moje rty, rukama přejížděl snad po celých mých zádech a zarýval nehty do mé kůže pokaždé, když jsem ho jemně kousl do spodního rtu. Když jsem rukou sjel k jeho penisu, začal se červenat a jeho bledá pleť dostala nádherně růžový odstín. Je to zvláštní, milovali jsme se už tolikrát, ale vždycky lehce zrůžověl a občas se choval i ostýchavě, jako by to bylo poprvé. Teď ovšem náš život dostal nový smysl. Teď už to nebyla pouze gesta, teď už to byla pravá láska, kterou bych od muže nikdy nečekal...
Přetočil jsem se a zaujal pozici, která má pár jistých výhod. Goran tedy ležel náhle pod mým tělem a příjemně se ke mě tulil.
Dokázal se chovat jako nějaký sluha, který slouží svému pánu nejen v kuchyni, ale i v posteli. Líbilo se mi to, už jen proto, že to dělal sám od sebe. Nejspíš mě považoval za někoho, komu by měl nějak projevit oddanost. Jeho způsob projevu byl tedy jasný. Nechal sebou manipulovat, ale jen tehdy, když došlo na sex. Jindy jsem z něj cítil tu jeho vůdčí osobnost. Nenechá si do ničeho dlouho kecat, ale tohle je něco, čeho si užívám plnými doušky.
Nyní jsem se skláněl nad jeho obličejem a jazykem přejížděl přej špičku jeho nosu až na vršek čela. Goran krásně zavrněl. Vím, že tohle má rád. Dlaní jsem třel jeho erekci a poslouchal, jak tiše vzdychá. Pak ale Goran sáhl pod polštář a vytáhl lahvičku lubrikantu.
"Prosím, už nemůžu dlouho čekat." zaprosil a podal mi lahvičku, kterou jsem si ochotně vzal.
Za normálních okolností bych ho ještě rád provokoval. Mám rád, když slyším, jak vždycky zakňučí na protest a pak rezignovaně položí hlavu do polštářů. Nanesl jsem si dostatečné množství lubrikantu na prsty a vyhledal vstup do Goranova těla. Lehce jsem do něj pronikl jedním prstem a lahvičku jsem mezitím odložil trošku stranou. Chvíli jsem si jenom tak hrál a pak připojil i druhý prst. Otáčel jsem jimi a odtahoval od sebe, dokud mě dlouhé štíhlé prsty nechytily za zápěstí volné ruky. To byl signál, že můj drahý přítel nechce dál čekat. Sesedl jsem z Gorana a potřel si notnou vrstvou gelu už jako kámen tvrdý penis. Lahvička zaujala svoje místo na nočním stolku a já přitáhl Goranovy nohy k jeho hebkému tělu. Chtěl jsem se mu dívat do očí. Opět jsem vyhledal otvor mezi skvěle vypracovanými půlkami a ještě přejel prsty po citlivé prostatě. Odměnou mi bylo krátké zasténání. Přiložil jsem špičku svého penisu ke vstupu do Goranova těla a jemné zatlačil. Goran pomalu zavřel oči a štíhlé prsty zmizely pod polštářem a pevně se ho chytily. Málem jsem zapomněl, že mám pod sebou mladého muže, který si už několik měsíců osvědčil zvyk oholeného podpaží, rukou, nohou i citlivých míst. Tím ovšem jenom vynikla jemnost jeho kůže, kterou mám tak rád. Vlastně jsem se spletl, všechna ta místa na jeho těle, která musel skoro každý den holit, podrobil zkoušce laserů, které se i přes mé protesty velice dobře osvědčily. Je to blázen, ale beznadějně jsem se do něj zamiloval.
Přitlačil jsem trošku víc, až v jeho těle zmizel celý žalud mé erekce. Goran trošku sykl, ale věděl jsem, že ta malá bolest brzy ustoupí. Posunul jsem se trošku víc k němu, přičemž jsem ale zapříčinil hlubší proniknutí do jeho těla. Goran se v důsledku toho prohnul v páteři a zaryl nehty do polštáře. Trochu jsem se lekl, jestli se mu nic nestalo, ale modrozelená očka se na mě po chvíli podívala a já věděl, že ten toužebný pohled říká víc, než kdyby promluvil on sám. Pomalinku jsem vyndal penis z jeho těla, ne však celý. Věděl jsem, že jestli takhle ještě chvíli budu dráždit tělo pode mnou, bude mě to mrzet. Už jednou jsem to zkoušel, ale Goran, hned co se trošku uklidnil, mě přemohl, chvíli si tak se mnou hrál a potom...
Prsty zajížděl do mého těla, bez lubrikantu, navlhčené jenom slinami. Miloval jsem ten pocit. Ještě několik minut si takhle hrál a pak prsty nahradil jeho penis. Byl užší, než ten můj, ale zato o něco delší. Připadal jsem si zvláštně, ale neuvěřitelně se mi to líbilo. Ač je to vždycky ze začátku hrozně nepříjemný pocit, po chvíli se mi vždycky začal líbit fakt, že jsem ten, kdo zastává pasivní roli. Ale vyprávění o těchto příhodách si nechám na příště. Teď je to právě Goran, kdo bude cítit tu plnost ve svém těle.
Znovu jsem se nořil do jeho těla tak, jako před chvíli, ale tentokrát jsem ho ještě dráždil rukou, prsty kroužil okolo jeho žaludu. Ukazováček mé pravé ruky zmizel v jeho horkých ústech. Jemně mě kousal do prstu a olizoval tak, jak to dělal s mým penisem. Už jen to mě vzrušilo tak, jak jen mohlo. Posunul jsem se ještě blíž ke Goranově tělu a pak pomalu nechal svaly jeho zadečku pohltil celou délku mého penisu. Goran mě chytil za zadek a přitáhl k sobě tak moc, jak to jenom šlo.
"Tak horký, tak úzký a tak nenasytný. Jednou si ublížíš." zašeptal jsem, když jsem se k němu sklonil pro polibek.
"Za tohle to stojí." procedil mezi zaťatými zuby a opět si mě přitáhl, tentokrát ještě blíž.
Tuhle jasnou výzvu jsem nemohl odmítnout. Odtáhl jsem se, abych za pár vteřin prudce přirazil do Goranova těla. Zaklonil hlavu a lehce se prohnul. Znovu jsem se odtáhl a znovu přirazil ještě asi dvakrát, než jsem ho donutil vzdychat. Miluji, když mohu slyšet, jak vzdychá, jak škemrá o víc, jak se kouše do spodního rtu, až celý zbělá. A moc dobře vím, jak se mu líbí, když dělám tyhle pohyby. Jednou rukou jsem začal hladil jeho pulzující erekci a druhou nechal hladil jeho vlhké tělo. Opřel si nohu o má ramena a se zúženýma očima sledoval, co právě dělám. Neubránil jsem se tichému vzdychání, je tak úzký... Častokrát jsem si říkával, jestli cítí přesně to samé, kdykoli do mě vniká. Vždycky mu spadnou vlasy do obličeje a ani nepohodí hlavou, jak to dělává, aby je odstranil. Zrychlil jsem intenzitu pohybu a viděl jsem, že se Goran už jen stěží ovládá. Proto jsem i rychleji zpracovával jeho penis, chci vidět jeho výraz, až dosáhne vrcholu. Po těch několika dnech bez Gorana mi ani není divné, že i já se sotva ovládám. S každým dalším proniknutím do jeho těla jsem zrychloval, Goran namáhavě oddechoval a i z mých úst občas unikl sten, který se nedal zastavit. Dráždil jsem zevnitř jeho prostatu, jak to jen šlo a najednou jsem cítil, jak se jeden kostnatý prst snaží proniknout do mého těla, což se mu očividně povedlo, protože jsem cítil poměrně hluboko jeho délku i nehet, který připomínal spíše dráp, ale nikdy nezpůsobil bolest. Trochu jsem polevil s rychlostí. Goran se musel mírně natočit, aby na mě dosáhl. Ten prst uvnitř mě způsobil, že jsem měl čím dál větší potíže se ovládat. Opět jsem se vrátil k rychlému tempu a po nějaké chvíli, jsem cítil, že už velmi brzy dosáhnu vrcholu. Podíval jsem se do Goranových očí a ve stejnou chvíli jsem začal plnit vnitřek jeho těla vlastním spermatem. Pustil jsem Goranovu erekci, a chvíli čekal, až můj orgasmus trochu odezní. Pak jsem se od Gorana odtáhl a viděl jsem, jak ze vstupu do toho krásného a vlhkého těla pomalu vytéká v pramíncích bílá tekutina na důkaz mojí touhy a po pěkně tvarovaných půlkách putuje až na prostěradlo, kde za chvíli utvoří malou skvrnu. Svými činy jsem vysvětlil, proč vlastně nepokračuji v jeho uspokojování. Sklonil jsem hlavu a rty se dotkl špičky jeho penisu. Můj drahý se opět položil do polštářů a se zavřenýma očima vzdychal, když cítil, jak jeho úd mizí v mých ústech. Jazykem jsem roztáhl otvor na špičce toho pulzujícího orgánu a cítil, že Goran nepatrně nadzvedl pánev. Dráždil jsem jeho varlata a prsty sevřel kořen jeho penisu. Jeho dech se zrychlil, nemilosrdně přirážel do mých úst. Goran najednou tlumeně zakřičel, zjevně si držel ruku na ústech, prohnul se a zaplnil má ústa horkým semenem. Obkroužil jsem jazykem špičku jeho penisu a sál tak hladově, že jsem nakonec dostal všechno, co mi mohl dát. Pak jsem se odtáhl a přisunul se blíž ke Goranovu obličeji. Mělce jsem polkl, ale jenom tolik, že v mých ústech stále ještě zůstávalo nemalé množství spermatu. Goran na nic nečekal a vynutil si polibek. Cítil jsem, jak jeho jazyk prohledává každé místo mých úst. Slyšel jsem polknutí a následně mě zachvátil příval polibků, při kterých přicházím o rozum. Objal jsem Gorana a tiskl ho k sobě tak blízko, jak jen to šlo. Když jsme se přestali líbat, natáhl jsem se pro ubrousky a oba nás očistil. Pak Goran sáhl pro přikrývku z černého saténu. Lehl jsem si na záda, Goran mě přikryl a stulil se vedle mě do klubíčka. Otočil jsem se na bok, políbil svého milovaného na čelo a hladil ho po havraních vlasech. Modrozelené oči zmizely za víčky, štíhlé prsty se ovinuly kolem mého zápěstí a přitáhly si mou ruku ke rtům. Věnoval mi polibek, otočil se zády a přitiskl se ke mně. Zabořil jsem obličej do těch voňavých vlasů, mé ruce se ovinuly kolem nahého těla vedle mě a unavené oči se zavřely. Po chvíli bylo slyšet, jak se Goranův dech zklidnil a i já upadl do blaženého spánku. Vždycky mě fascinovalo, jak krásné je usínání s tím, koho miluji, s Goranem. Je to jako vstoupit do jiného světa, s tím nádherným chlapcem po boku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jelikož jste navštívili blog,

klikněte zde, prosím :) 100% (87)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama