Autor blogu: Noboru, muž. Spoluautorka: Lenka, žena.

Ruka Osudu - 5. část - závěr

16. března 2011 v 16:46 | 斎藤 昇 |  Povídky

Můj přítel se na mě podíval se zvláštním výrazem, který jsem u něj ještěn ikdy neviděl.

"Dokážeš se...se mnou ještě někdy milovat?" zeptal se ostýchavě Mars.
"Hloupá otázka. Jistě, že dokážu. A kdyby to teď šlo, udělal bych to hned teď na místě. Miloval bych tě tak něžně, jak nejlépe umím. Udělal bych cokoliv proto, aby ses cítil dobře."
"Tak to udělej. Chci tě v sobě cítit. Chci vědět, že jsi to ty." prosil Mars a začal si svlékat kalhoty. Docela mě šokoval, nevím, co na to říct.
"Počkej, nechci ti způsobit další bolest." je to prostě blázen. Ale miluji ho.
"O to se neboj, použij tu mast. Takhle mi můžeš pomoct."
Už teď jsem byl vzrušený z toho, jak ke mě mluví. Udělal jsem, co mi řekl. Opatrně jsem si ho položil na postel, ležel na zádech a díval se na mě. Sundal jsem si oblečení a tou mastí, spíše gelem, o kterém mluvil, jsem si potřel špičku penisu a jedním prstem vnikl do jeho těla. Trošku se zamračil, ale potom zavřel oči a já viděl, že se mu to líbí. Byl ještě pořád otevřený. Dělal jsem si o něj starosti, ale už zase bylo až moc pozdě na to, abych teď couvnul. Políbil jsem ho na rty, chvíli si hrál s jeho jazykem, pak jsem ho pohladil po vlasech a pomalu do něj začal vnikat. Cítil jsem, jak se mírně otřásl, ale jeho ruce mě chytily za ramena a přitáhli si moje tělo k jeho. V tu samou chvíli jsem se neudržel na kolenou a vnikl do něj tak rychle, že jsem se bál, jestli znovu nezačně krvácet.
"Takhle ti akorát ublížím, Marsi." zašeptal jsem mu do ucha, on ale žádné varování slyšet nechtěl.
"Neboj se, já jsem v pořádku. Teď už je mi dobře." uklidňoval mě.
Cítil jsem, že mluví pravdu, jeho výraz v obličeji tomu odpovídal. Zamilovaně se na mě díval. Něčemu takovému člověk nemůže odolat, i když jsem se docela bál. Začal jsem se v něm rychle pohybovat, což u Marse vyvolalo příval příjemných pocitů, které dával najevo tichým vzdycháním. Ale to mi nestačilo, chtěl jsem víc. Možná jsem se zbláznil, ale potřeboval jsem slyšet, že ví, komu patří. Jsem asi až příliš majetnický, ale mám takový pocit, že on chce být něčí majetek. Můj drahý Marshall.
Přidal jsem na intenzitě přírazů a tvrdě si bral jeho tělo. Mars se pokusil zarýt zuby do své vlastní ruky, já mu to ale nedovolil. Chtěl jsem ho slyšet.
"Neskrývej svůj hlas...křič pro mě, lásko!" zašeptal jsem mu do ucha, přičemž silně vydechl.

Mars se ještě chvíli držel, ale když jsem nadzvedl jeho tělo za štíhlé boky trošku výš, neudržel se a opravdu začal křičet. Sílu mých přírazů bych například já asi nevydržel, on ale prohnul záda, lapal po dechu a dlouhé prsty sevřely polštáře. Ten pohled na něj byl neuvěřitelný. Naše těla byla vlhká a horká, jsem si jist, že kdyby nás teď sledovali kluci z týmu i s Danielou, rozhodně by to nerozdýchali.
Ostatně ani já už se nemohl udržet.
"Marsi, dlouho už to nevydržím."
"To ani nemusíš. Chci to cítit v sobě. Hned." Mars zavřel oči a nechal mě, abych ho políbil, když jsem se nahnul, pronikl jsem snad ještě houběji do jeho těla a v tu chvíli Mars začal dýchat až příliš rychle na to, abych si nevšiml, že právě začíná prožívat orgasmus. Jeho sperma potřísnilo Marsův hrudník a ten pohled způsobil, že jsem zvrátil hlavu dozadu a začal plnit Marsovo tělo svým spermatem. Myslím si, že opravdu začal znovu krvácet. Zjistil jsem, že můj pocit byl pravdivý.
"Znovu krvácíš. Já ti to říkal, neměl jsem ti takhle ublížit." řekl jsem mu a smutně se na něj díval.
"Ale já potřeboval být...zase čistý. Nechtěl jsem mít pořád ten pocit, že mě někdo zneužil."
"Takže ty to bereš jako důkaz, že mi snad patříš?"
"Pokud chceš, abych ti patřil, pak budu rád. Jsem člověk, co potřebuje vědět, že ho někdo vlastní. Bzl jsem až moc dlouho sám. Věřím ti." odpověděl a políbil mě. Jeho tělo se ještě stále celé třáslo. Najednou mi připadal tak křehký a zranitelný, jako nikdy dřív. Sáhl jsem mu na záda, ale zasyčel bolestí a když jsem se podíval na svou ruku, byla skoro celá od krve. Zatraceně, proč mu tohle udělali? Proč jsem tam nebyl, abych mu pomohl?!
"Pojď, pomůžu ti vstát a půjdeme se umýt." navrhl jsem a Mars se pokorně snažil zvednout. Když už se postavil na jednu nohu a snažil se stoupnout i na druhou, podlomila se mu kolena a spadl mi přímo do náruče. Byl neuvěřitelně vyčerpaný, zubožený a jeho tělo zesláblo na hranici možného.
"Tak vidím, že si tě odnesu. Slibuji ti, že tohle se už nikdy nebude opakovat. Jestli ti někdo něco udělá, zabiju je. Nebo jim přinejmenším useknu prsty." začal jsem se zase rozčilovat a vzal si Marsovo tělo do náručí. Objal mě a lehce se pousmál.
"Nejsme v Yakuze, tady se prsty sekat nebudou. Ty mě přece ochráníš." usmál se na mě a já vykročil směr koupelna.
Mars mě začal něžně líbat. Nikam nespěchal, vychutnával jsem si jeho rty, i když byly oteklé a chutnaly po krvi, i tak to byly pořád ty známé rty, které jsem si tolik zamiloval. Když jsme se od sebe odtáhli, pohladil jsem jeho vlasy a tvář, řekl mu, ať se mě pevně drží a pak jsme šli do sprchy. Tam jsem ho pečlivě a jemně umyl, záda od krve, stejně jako nohy a ruce to samé. Chvíli jsem ho ještě hladil po kůži, ale viděl jsem, že je opravdu vyčerpaný. Když jsem usoudil, že je čistý a já taky, oblékli jsme se a já si všiml, že je něco po půl desáté. Čas vyrazit.


Jakmile byl Mars schopný vstát, bleskurychle jsme dorazili ke hřišti, i když jsem ho občas podpíral, protože se sem tam pohupoval a nešel rovně. Všichni tam ještě byli, k našemu údivu. Ale nebyli tam jenom hráči. Zezadu mě někdo chytil kolem pasu a viděl jsem, jak Mars ucukl o pár kroků ode mě.
"Ahoj miláčku, jdeš dost pozdě."
Daniela! Ona asi nepochopila, že slovo NE znamená ne!
"Co ode mě chceš?" řekl jsem a zamračil jsem se na ni. Vysmekl jsem se z jejího sevření a přivinul si k sobě Marse, který jen tak tupě zíral na skupinku kluků před námi. V čele byl samozřejmě trenér. Všechno to pozorovali.
"Myslela jsem, že sis to rozmyslel. Ale jak vidím, ženská ti asi stačit nebude, co?"
"Uhodla jsi, tak a teď mě nech být." opáčil jsem jí a nekompromisně vedl Marse za ruku k ostatním.
"Tak. A teď mi vysvětlíte..."
"Proč jste přišli pozdě?" ozval se klidným hlasem trenér a hypnotizoval naše propletené ruce.
Mars mě pustil a přišel blíž k trenérovi. Promluvil jsem ale já, dřív, než se stačil nadechnout.
"Protože vaši svěřenci neví, co jsou to lidská práva. Jen se podívejte, co udělali Marsovi. Ten jeho obličej je jejich práce! Vy už mě cvičit nebudete. Končím tady, můžete si hledat nového hráče a přísahám vám, že už nikdy nenajdete lepšího nadhazovače, než je Marshall. Já vám na to kašlu."
"Ale no tak, přece bys nás neopustil. Chlapci, že tu Viktora chcete?"
"No jasně Viktor je fajn. A i ten jeho novej přítel, je s ním docela sranda. Navíc má pěkněj hlásek...v určitejch situacích." začal Marse popichovat jeden z kluků, co stáli vedle trenéra, byl to Jack, ten hajzl!
To jsem ale nevydržel a jednoduše udělal to, co mě zrovna napadlo. Udělal jsem dva kroky dopředu a napřáhl se, že ho praštím. Zápěstí mi ale sevřela něčí ruka. Nakvašeně jsem se ohlédl a na mojí paži visel Mars.
"Co to děláš? Snad ho nechceš bránit?!" utrhl jsem se na něj. Nechápal jsem jeho chování.
"Nebráním jeho, ale tebe. Co si myslíš, že vyřešíš jednou ránou? Bude další rvačka a pokutu riskovat nebudeš. Nestojí ti za to."
Bylo mi jedno, že se na nás všichni nechápavě dívají. Mars mě dojal. Víc než pomsta ho zajímám já? Vzal jsem jeho tvář do dlaní a políbil jeho rty. Jen tak lehce, ale když jsem za zády slyšel Danielino udivené 'ahhh', neudržel jsem se. Jen ať vidí, o co přichází. Jazykem jsem olízl Marsovy rty a ten mě poslušně pustil dovnitř. Líbal jsem ho před těmi, kteří mu ublížili. A byl to dobrý pocit, když jsem cítíl Marsovo teplé tělo, jak se ke mě přitisklo.
"To si snad děláte srandu, ne? Buzeranti zasraný, neříkal jsem ti něco, Marsi? Nech ho napokoji nebo skončíš ještě hůř!" Rozkřikl se Jack, ale moc mu to nepomohlo. Bylo mi jasné, že teď musím nechat mluvit Marse. A jeho argumenty vždycky přesvědčí.
"Viktor ví, co se stalo. A já to řeknu takhle. Mám na tebe něco, co by ti mohlo docela ublížit."
"Jo? To by mě teda zajímalo, co tak závratnýho máš. Mě nemůžeš ublížit ničím." rozesmál se Jack. Ostatní kluci a trenér se zvědavě dívali a smáli se také.
"Aha, takže ani tím, když tady prozradím tvou aférku s klukem v baru, kde dělám, že ne? Upřímně, hezky ses tam na něj lepil, jen škoda, že ti nedal, co? Měl fakt pěkněj zadek." vyprskl jsem smíchy, když tohle řekl. Mars se jen ušklíbl, věděl, že se právě trefil do černého.
"Co si kurva myslíš, že seš zač? Trenére, to vůbec není pravda" Já jsem ni..."
"To by stačilo. Už vážně nevím, co se na vás všechny ještě dozvím."
"Každopádně, u toho my dva už být nemusíme. Sbohem a užijte si další zápasy. Bez dvou nejlepších hráčů." řekl jsem sebevědomě a ještě sáhl trenérovi do kapsy, kam si dával peníze ze vstupného.
"Dík, tohle se bude hodit. To víte, odstupné." řekl jsem posměšně, trenér se na nic nezmohl.
Marshall na mě hodil pohled doprovázený škodolibým úsměvem, otočil se, znovu mě vzal za ruku a prostě jsme odešli. Daniela zůstala civět na místo, kde jsme stáli. Byl jsem opravdu rád, že je to za námi. Hned u branky jsem Marse políbil na tvář a jakmile jsme byli za plotem, radostně jsem se rozběhl po chodníku a asi v půlce cesty skočil tak vysoko, že jsem to sám obdivoval.
"Co blázníš?" zeptal se Mars, když ke mě došel se širokým úsměvem na tváři.
"Mám, prostě radost! Viděl jsi ty jejich výrazy? To bylo dokonalý!"
"Aha, takže tvoje radost se projevuje shozenou popelnicí, málem rozpláclým psem a naštvanou stařenkou?"
"Jo, to jsou vedlejší účinky. Myslím, že vyrazíme domů a tam ti ukážu, jak se moje radost projevuje i jinak."
"Tak to zní dobře, to si nechám líbit, ale prosím tě..."
"Neboj, budu ohleduplný. Ne, nechci teĎ žádný sex. Uvařím předčasný oběd a uděláme si hezký den."
"Hned je mi líp." zasmál se a společně jsme zamířili do našeho bydlení s pocitem zadostiučinění.

Uvařil jsem oběd, jak jsem slíbil a po zbytek dne jsme jenom lenošili. Zahráli jsme si karty, ale pak nás napadlo se podívat na nějaký film. Z jednoho filmu byly hned dva a večerní program bylo sedění na balkóně a popíjení Malibu. Prý je to Marsovo oblíbené pití. A je opravdu dobré. Když přišla noc, lehli jsme si oba do postele a dlouho si povídali. Pak jsem ještě Marsovi prohlédl škrábance na těle, jestli se budou dobře hojit. Všechno se zdálo relativně v pořádku.
"Zítra už začneme nový život, těšíš se?" zeptal se Marshall a podíval se na mě zářivýma očima.
"Hmm, těším. Hlavně na to, až si vezmu všechny věci z domu a konečně tu budu bydlet. S tebou."
"Je to rychlé, nemyslíš?"
"To je sice pravda, ale proč ne? Máme jeden druhého, nemusíme se bát."
"Viktore? Budeš mě hladit po tváři, než usnu?" zeptal se roztomile Mars. Usmál jsem se, je to skvělý pocit, když vám někdo požádá o něco takového.
"Budu, lásko. Zavři oči a už spinkej, musíš být unavený." mluvil jsem na něj tak jemně. Líbilo se mi to.
"Dobrou noc." řekl a políbil mě na rty.
"Spi sladce, dobrou noc."

Staral jsem se o něj, dokud neusnul. Když tam tak ležel, vypadal nádherně. Už teď je jasné, že se ho nevzdám. Ukázal mi tu správnou cestu, jsem mu za to vděčný.

O pár měsíců později jsme si oba našli lepší tým a i řes prvotní neúspěchy jsme nakonec porazili všechny ostatní. Utkali jsme se i s naším bývalým týmem, ale Mars byl tak zručný a škodolibě naladěný, že neměli šanci jeho nadhozy vybrat. Dvakrát si nikdo ani neškrtl a když už ano, tak to letělo mě do rukou. Ostatní z našeho týmu si nás oblíbili. Chápali, že se máme rádi a nic proti nám neměli. Snad jen jeden kluk, ale ten pochopil, že bez nás by tým už nebyl vůbec týmem. A já jsem jim za to vděčný, protože jsem opravdu šťastný. Marshall se taky zamiloval do plavání, tak teď spolu chodíme každý víkend plavat a upřímně, takové šílenosti, jaké na bazéně předvádíme my, tam už dlouho neviděli a ještě dlouho neuvidí.
Miluji ten náš osud!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenca Lenca | E-mail | 18. ledna 2012 v 21:11 | Reagovat

a ja sem se asi zamilovala do tveho psani Nathane. asi sem si nasla dodavatela pribehov ktore mozem citat :-D  :-D  :-D  arigato :-D  :-)  :-)  :-P  :D

2 Nathan Nathan | Web | 18. ledna 2012 v 21:46 | Reagovat

Páni, ty sis to už všechno přečetla? Jůů, já tě miluju! xD Velmi rád budu dodávat příběhy ;) Už se na jednom novém pracuje :)

3 Lenka Lenka | E-mail | 21. ledna 2012 v 15:24 | Reagovat

[2]: vsechno ne tento pribeh a teraz citam Rudá tvář úplňku a moc sa mi to pai, ja tebe taky miluju Asagi :-D  :-D  :-P moc se tesim na dalsie pribehy :-D

4 Nathan Nathan | Web | 25. ledna 2012 v 21:17 | Reagovat

Jsem moc rád, že se ti to líbí :) Pokusím se psát a psát a psát :)

5 Lenka Lenka | E-mail | 26. ledna 2012 v 13:33 | Reagovat

[4]: nemusis sa zase upisat k smrti. verim ti ze sem das brzi nieco noveho :D ale nemusis sa ponahlať :-D  :-)  8-)  ;-)

6 Nathan Nathan | Web | 27. ledna 2012 v 15:17 | Reagovat

Heh, to bych asi nemusel, no :D Zkusím co se dá :)

7 Lili Lili | 10. března 2012 v 13:15 | Reagovat

Nádherný konec :) Prostě skvěle napsané :)

8 Nathan Nathan | Web | 10. března 2012 v 19:27 | Reagovat

[7]: Děkuji, moc mě to potěšilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama