Autor blogu: Noboru, muž. Spoluautorka: Lenka, žena.

Rudá tvář úplňku - Kapitola 3.

16. února 2012 v 21:28 | 斎藤 昇 |  Povídky
Kapitola III. - A démonem zůstaneš


Myšlenky v mé hlavě proudily stejně ponuře jako řeka Styx. Horké hladě si razily cestu přes hrudník směrem ke krku. Dlouhé prsty se začaly obtáčet kolem hrdla a jemně stiskly jemnou kůži. Vystrašilo mě to? Ne…nikdy jsem se necítil víc v bezpečí. Zatajil jsem dech, když jsem ucítil jeho ukazováček, jak rozevírá mé rty a přejíždí mi po jazyku. Skousl jsem. Mohlo to bolet, pokud ano, nedal to na svém obličeji znát. Stiskl jsem zuby víc, ale neucukl. Podíval jsem se mu do očí. Čekal jsem výraz bolesti, ale našel jsem chtíč. Čistý a nefalšovaný chtíč. Vlna vzrušení mnou projela téměř okamžitě, jakmile jeho druhá ruka našla místo v mých kalhotách. Pokud jsem si něčím byl jistý, tak tím, co se dnes v noci může stát. A podle poměrně hladového pohledu v Michaelových očích se něco rozhodně stane. Dosud jsem si říkal, jestli mi tenhle muž ublíží. Jestli je toho schopný. Podle toho, jak se mnou dosud zacházel toho schopný není.

"Celý se třesete," promluvil Michael opatrně a pohladil mě po tváři, "děje se něco?"
"N-ne, nic. Jenom je to trošku nezvyk." vykoktal jsem ze sebe, ponořený do divných úvah.
"Jak to?" zeptal se Michael a stáhl ruce zpátky k tělu. Nesouhlasně jsem zamručel.
"Měl jsem to 'štěstí' na holky, které o nějaké něžnosti zrovna dvakrát nestály." řekl jsem se sarkastickým úsměvem. Vysmíval jsem se sám sobě. Ale Michaelova reakce k smíchu moc nebyla. Trošku se ode mě odsunul a zadíval se mi do očí. Bál jsem se, co bude dál.
"Takže Vy nejste…nelíbí se Vám muži?" zeptal se zmateně a sklopil pohled.
"Cože? Ne, to ne. Tedy ano, líbí. Já… Věc se má takhle. Dosud jsem chodil jen s holkami, takže nevím, jaké to je, mazlit se s mužem." vysvětloval jsem poněkud neohrabaně.
"Takže Vám nevadí, co tady děláme?"
"Michaeli, to je hloupá otázka. Všichni přátelé mě podezřívali, že jsem gay, jenom já si to nechtěl připustit. Ale…teď už vím, že měli pravdu. Díky Vám." pronesl jsem rozpačitě.
"Možná bych tohle neměl dělat. Je hranice, kterou když překročím, změním se. Chci říct, že se už tolik neovládám."
"Mluvíte teď o nepříčetnosti?"
"Kam až se mnou dnes chcete zajít?" odpověděl na otázku otázkou. Vyhýbal se mému pohledu. Co se to děje?
"Já nevím. Ale podle toho, co se mnou děláte, by to mohlo zajít daleko."
"I když bych si přál zůstat, měl bych odejít. Mohlo by se Vám něco stát a to nepřipustím."
"Ne!" vyhrkl jsem a chytil ho za zápěstí, "nechoďte, prosím." dodal jsem už o poznání mírněji.
"Jsem schopný Vám ublížit, rozumíte, co říkám?" Michael nasadil nepříjemný tón. Možná doufal, že se mě takhle zbaví. Smůla…
"Ano. Kdysi jsem si četl o vlkodlacích. Říká se, že jsou vlastně úplně normální lidé, ale když se opravdu rozzuří, dokáží člověka roztrhat. A ještě…že při sexu ztrácí kontrolu nad svým lidským já. Je to tak?"
"My tu celou dobu mluvili o sexu?" zeptal se Michael a zase se ke mně přisunul.
"Ehm, no, já myslel, že ano." rozpačitě jsem těkal očima z jeho obličeje ke dveřím. Přál jsem si utéct.
"No tak, na co ten vystrašený výraz? Jenom jsem si dělal legraci. Ale abych byl upřímný, už tenhle obličej nedělejte." prohlásil Michael. Cože?! Tak on si jenom hraje?
"Proč nemám dělat tenhle obličej?"
"Protože…" naklonil se a jazykem mi přejel přes ucho, načeš jsem se neudržel a tlumeně zasténal. Chytil jsem ho za ramena a přitáhl blíž k sobě. "Protože mě příliš vzrušuje pohled na někoho, kdo po něčem touží, ale přesto má strach."
"Nemám strach, jenom obavy." bránil jsem se.
"To je ale to samé." řekl Michael a usmál se. Aniž bych to plánoval, položil jsem mu ruku do rozkroku. Nebránil se, ale zadíval se na mě docela pobaveně.
"Nevadí, prostě Vám důvěřuji." prohlásil jsem směle a naprosto neuváženě jsem odrhnul tričko z Michaelova ramena a zakousl se do jemné kůže, která voněla po mýdle. Ruku jsem stále nechával na svém místě.

V tu samou chvíli, jakmile moje zuby stiskly Michaelovo rameno, jsem slyšel zasyčení a prudký výdech. Doteď byl jeho penis v klidu, což jsem mohl cítit i přes kalhoty, ale jakmile jsem zaryl své zuby do jeho odhaleného ramene, dostal erekci a silně mi stiskl boky. Jsem to ale blázen, takhle si pohrávat s vlkodlakem, který by mě zcela jistě mohl odstranit z povrchu zemského, aniž by si toho někdo všiml. Ale teď, kdy jsem zarýval zuby hlouběji do jeho ramene a začal přes kalhoty třít jeho penis, bylo mi jasné, že on mi neublíží. Bolest, kterou jsem mu způsoboval, měl očividně rád, protože začal potichu sténat. Táhle zavzdychal a já v ústech ucítil krev. Jeho hlas byl zastřený vzrušením. Přejížděl mi po zádech a líbal můj krk. Rozhodl jsem se v této hře pokračovat. Naposledy jsem přejel dlaní přes jeho penis a pak ještě více stiskl zuby.

"Proboha!" slyšel jsem říkat Michaela. V ten okamžik jsem prudce otevřel dosud zavřené oči, když jeho ruka našla cestu přes okraj džínsů a dostala se k nahé kůži. Jo, kdyby mi sahal do rozkroku, asi bych se tak nedivil, ale rukou přejížděl přes můj zadek a nebyly to zrovna mravné doteky. Myslel jsem, že tyhle kalhoty jsou těsné. Očividně nebyly.
Napadla mě příšerná věc. Když už jsem mu prokousl kůži, možná bych mohl udělat i něco víc.
Riskuji tím asi všechno, co jsem dosud získal, ale pokud tyhle erotické hrátky budou bavit nás oba, tak jsem právě našel člověka, nádherného muže, který by mi v budoucnu mohl vyhovovat i jako partner.
Dobře, rozhodnutí padlo. Michael se otřel tváří o mou kůži a vytáhl ruku z mých kalhot. Chtěl jsem zase zasténat na protest, ale rozmyslel jsem si to, když se za krátkou chvíli ruka vrátila na původní místo a já ucítil vlhký prst, jak se pohybuje stále níž po mé kůži. Teď nebo nikdy, řekl jsem si a uvědomil si, že se chystá zasunout jeden prst do mého těla. Zatřásl jsem se v očekávání. Když jsem ucítil, jak do mě vklouzl první článek prstu, začal jsem sát krev, která líně vytékala z kousnutí, které jsem mu uštědřil. Cítil jsem, jak v tu chvíli zasunul celý jeden prst do mého těla a musel jsem se zhluboka nadechnout, abych ten pocit zvládl. Jestli takhle vypadá jeho neovládání se, tak jsem na tom ještě hůř, než jsem si myslel. Protože já se neovládám ještě víc než on. Jazykem jsem přejel po ráně a odtáhl se, abych se mu podíval do obličeje. Trochu jsem se napřímil, načež se jeho prst dostal ještě hlouběji. Sledoval mě vzrušenýma očima barvy šedé, které ale byly protkány žlutými nitkami. Jednoduše nádhera. Přiblížil se a jazykem mi rozevřel rty. Ochutnával svou vlastní krev, kterou jsem schválně nespolkl. Přišlo mi to…divné, nenormální, zvrhlé. Ale na druhou stranu jsem přesně po tomhle toužil. Ne, nelibuji si v takových praktikách, ale s Michaelem se všechno zdá být takové, jako když něco děláte poprvé. A vlastně ano, tohle je můj první mužský partner. Znovu se stáhl a stoupl si vedle pohovky.

"Předpokládám, že ložnici tu někde máte." řekl hlasem hlubším než dřív.
"Jistě, mám. Pojďte za mnou." chytil jsem ho za ruku. Cítil jsem, jak se na mě dívá a bylo mi jasné, že se usmívá. Připadal jsem si trochu jako kořist lapená dravou šelmou. Vlastně, přesně to taky jsem.
"Jste si jistý tím, co se chystáme udělat?" zeptal se Michael ostražitě, ale zároveň si se zájmem prohlížel místnost.
"Myslím, že ano, pokud jste mě doteď neuhodil kvůli tomu, co jsem udělal, neuděláte to ani potom."
"Ah, Nikolasi, tady není řeč o tom, že bych Vás mohl uhodit. Jsou horší věci, které Vám můžu způsobit, pokud se přestanu kontrolovat. Pamatujte na měsíc." připomenul mi.
"Propána! Za tři dny je úplněk, tak jste to říkal?" zděsil jsem se. Jestli ho vyprovokuji, tak to bude zajímavé. Četl jsem, že vlkodlaci bývají před úplňkem nervózní…
"Přesně tak jsem to říkal. Vážně Vám nechci ublížit."
"A dost. Tohle dělám z vlastní vůle, klidně mi prokousněte krk, je mi to jedno. Jen buďte se mnou, tohle si přeji. Abych mohl cítit Vaši přítomnost." dožadoval jsem se.
"Zní to docela zamilovaně." uvažoval Michael nahlas.
"Možná proto, že ten, kdo to řekl, zamilovaný je. Myslím, že ano." prohlásil jsem a sedl si na postel.
"Těžko bych to mohl věřit, když mě ten člověk sotva zná."
"Měl byste mi to věřit. Protože Vám to můžu dokázat. Nechci s Vámi nic mít, dokud to nebude oboustranné." prohlásil jsem vzpurně a očekával, že se otočí na podpatku a půjde pryč. Michael si ale přisedl ke mně na postel a začal se obličejem otírat o mou tvář.
"Jak víte, že to není oboustranné? Kdyby nebylo, neriskoval bych a nechodil k Vám tři dny před úplňkem." zašeptal mi Michael do ucha a pohladil mě po vlasech.
"Chcete tím říct, že jste se do mě zamiloval? Proč?" Ptal jsem se naprosto nesmyslně.
"Protože jste mi uvěřil, protože mě přitahuje váš vzhled, to, jak voníte. Mám rád Vaše chování a vystupování. Uznávám, sledoval jsem Vás, ale jenom se potvrdilo, že jsem měl pravdu. Jste krásný tělem, ale i duší. A tou duší možná i víc, než jsem si myslel. Jste oddaný v lásce, ale bojíte se zklamání, proto byste se mnou nic neměl, pokud bych Vás nemiloval. Nebo alespoň neměl rád. Už jsem zjistil, že dokážete překonat strach z neznámých věcí, přesně takového člověka jsem potřeboval. Je mi jedno, jestli je to muž nebo žena, i když mám raději muže. A Vy jste mi dokázal, že i když mě pořádně neznáte, dokážete se mi vložit do rukou a nechat mě, abych si dělal, co se mi zrovna zlíbí. Chci Vaši důvěru, nic víc. Pokud mi budete věřit a budete mě mít rád, budu ten nejspokojenější člověk široko daleko. A doufám, že přijmete mou lásku. Dlouho už jsem nikoho nemiloval, ale zdá se, že bych s tím mohl znovu začít."

Po téhle zpovědi jsem měl jasno. Tenhle muž asi dlouho nebyl schopný zamilovat se, ale já nějak způsobil, že to znovu cítí. A abych pravdu řekl, nejen, že mi to lichotilo, ale zároveň jsem měl radost, protože já ho 'tajně' miluji taky. Nevím, jestli ho miluji tou pravou láskou, ale rozhodně vím, že mě k němu něco táhne. Proč jenom musí mít tak krásné oči, teď tolik upřímné a ohromené? Proč jenom musí mluvit takovým stylem, takovým hlasem? Protože zamilovaní vidí vždycky jinak. A já vím, že zamilovaný jsem, protože jinak bych ho nenechal udělat nic z těch věcí, co se dosud staly, nikdy bych neudělal to, co jsem mu dnes předvedl.

Aniž bych o tom přemýšlel, přitáhl jsem si oběma rukama jeho obličej a jemně ho políbil, jako kdyby jeho rty byly z cukrové vaty, sebemenší dotyk by je mohl poškodit. Oddaně mi vracel sladké polibky, díval jsem se na jeho tvář, měl zavřené oči, ale občas je pootevřel a já viděl, jak se na mě usmívají, uklidňují mě. Za nic na světě bych tenhle okamžik nevyměnil. Možná mi dnes v noci ublíží, ale to mě teď vůbec netrápí. Právě teď, v tuhle chvíli…vypadal jako anděl, ne jako démon, který se schovává uvnitř jeho těla, možná i jeho duše. Kdo ví? Je tak nádherný, tak přitažlivý, tak nebezpečný.
Obtočil jsem paže kolem jeho krku a nechal ze zvednout z postele, postavil mě na nohy a stále mě líbal, opatrně sjel rukama k pásku mých kalhot a začal ho rozepínat. Instinktivně jsem ucukl, ale pak jsem pochopil, o co jde a nechal ho, aby pokračoval. Kalhoty mi sjely ke kolenům, vystoupil jsem z nich a sundal si i ponožky. Znovu jsem se přitiskl k Michaelovi. Nemohl jsem přestat s těmi polibky, které už se nezdály tak nevinné, spíš se v nich odrážel chtíč. Michael se ode mě trošku odtáhl a sundal si triko. Poprvé jsem viděl jeho hrudník, z velké části posetý drobnými jizvami, některé vznikly z malých odřenin, jiné zase zvěstovaly hlubší zranění. Zadíval jsem se na něj, on jenom přimhouřil oči a kývl hlavou. Ano, pochopil jsem správně. Tohle se stalo díky tomu, kdo je. Prsty jsem se přiblížil k velké jizvě, která se táhla několik centimetrů od ramene. Čekal jsem, že mě zastaví, ale jakmile jsem se jizvy dotkl, zavřel oči a vydal jakýsi zvuk, který slyšíte u raněného zvířete, kterému právě někdo pomohl z pasti. Uvolněný, tak bych to nazval. Jednou rukou jsem ho hladil po jizvách a druhou začal rozepínat kalhoty, které neměly pásek, což mě víc než potěšilo, jednou rukou bych ho nezdolal. Nechtěl jsem se přestat dotýkat jeho kůže, zdálo se mi, že ho to uklidňuje. Proboha, je vážně jako zvíře, co cítí přítomnost někoho, kdo mu neublíží, kdo ho má rád. A je jako člověk, který doufá, že nic nepokazí, a tak se rozpačitě oddává smyslům. Ať je to s ním jakkoliv, líbí se mi. A to nic nezmění. Nakonec si sundal kalhoty sám, vyplul z bot a odsunul je k ostatnímu oblečení, co jsme tu už stihli poházet. Přistoupil ke mně blíž a objal mě silnými pažemi. Zavrtal jsem se blíž k jeho tělu a vnímal tu hořko-sladkou vůni, jako koření, dráždila mě, ale byla opojná. Tiskl jsem ruce na jeho hruď a mazlil se s jeho tváří. Sálalo z něj živoucí horko, tolik příjemné. Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechl a přitáhl si mě ještě blíž k sobě, jako kdyby mě už nikdy nechtěl pustit. Upřímně, já bych ho ani nenechal, aby mě pustil. Možná jsem naivní, že mu tak důvěřuji, možná se dokážu rychle zamilovat, ale jsem si jistý, že téhle lásky nebudu litovat, i kdyby to znamenalo můj konec.

"Miluji Vás," zašeplat horký dech u mého obličeje, ruce přejížděly po mých zádech a jemně je masírovaly, "i když to možná necítíte, já to vím." dodal Michael a políbil mě na tvář.
"Co když já Vás nemiluji? Zatím…" zeptal jsem se s obavami, abych nezničil tenhle okamžik, kdy mi první muž v historii řekl, že mě miluje. Nevím proč, ale chtěl jsem mu to taky říct. Jenže moje opatrnost mi to nedovolila.
"To mi nevadí, tahle láska je jiná, můj drahý Nikolasi, Vy asi tušíte, v čem." naznačil Michael a snažil se ode mě odtáhnout, já ale nepovolil stisk, takže se jen usmál a zůstal v objetí.
"Netuším, ale vím to. A moc rád bych…tu lásku opětoval. Jenže nevím, jestli Vám můžu věřit a jestli to vůbec dokážu. Mám docela strach." řekl jsem konečně, čeho se tak bojím.
"Máte strach, že bych Vás mohl zneužít, podvést? Nechte mě dokázat Vám, že tohle já neudělám. Chce to čas, ale pokud se mnou zvládnete chvíli žít, myslím tím jako…přátelé, snad mě poznáte."
"Nechci, abych Vás musel kamarádům představovat jako 'kamaráda Míšu'. To mi přijde divné. Když k Vám evidentně něco cítím. Budete…můj blízký přítel Michael. Míša nezní moc vznešeně. " poznamenal jsem a usmál se od ucha k uchu.
"Ah, to máte pravdu. Pokud jsem se nepřeslechl, cítíte ke mně něco dobrého?"
"Ano, už to tak bude. Je to problém?"
"Zajisté, že to problém není. Naopak mi to věci dost ulehčuje. Můj drahý, chci Vám toho tolik říct…a ukázat." poslední slovo téměř neslyšně zašeptal.
"Povídání by asi mohlo počkat, teď bych zvolil tu druhou možnost."
Michael se od srdce zasmál a políbil mě do vlasů, přeci jenom byl vyšší než já, tak ke mně měl dobrý přístup.
"Že jsem si to hned nemyslel. Ale Vaše přání je mým rozkazem." řekl Michael, vymanil se z objetí a trošku poodstoupil. Otočil se ke mně zády a já spatřil nesčetně mnoho malých jizviček, které hyzdily jeho svalnatá záda. I když…vlastně nebyly tak ošklivé, ve skutečnosti mě to vzrušovalo. Tenhle muž určitě věděl, co je to bolest. Ale to není jediný…

Michael si pomalu stáhl trenky, ale neotočil se. Řekl jsem si, že se asi nestydí, ale chce něco po mně. Také jsem si sundal spodní prádlo, přišel těsně k němu a položil ruce na jeho ramena. Mírně se pod tím dotykem zatřásl. Usmál jsem se a rozhodl se, že ho budu ještě chvíli zlobit. Přitiskl jsem se na jeho záda a zároveň cítil, jak se můj napůl ztopořený penis otřel o jeho pozadí. Michael se opět zatřásl, ale tentokrát táhle vydechl a mírně zaklonil hlavu. Rukama jsem zezadu jezdil po jeho prsou a bříšky prstů vždy zavadil o jemné jizvy. Sáhl za sebe a přitáhl si mě za zadek k sobě. Tentokrát jsem se neudržel a zamručel jsem potěšením. Zatím se zdá, že to bude opravdu zajímavá noc. Cítil jsem, jak dlaní přejíždí po mé kůži, v jednu chvíli zesílil tlak, pak ale ustoupil, aby to celé vzápětí zopakoval. Pochopil jsem okamžitě. Začal jsem se boky třít o jeho zadek, ale věděl jsem, že chce něco jiného…něco víc. Pomalu, abych ho nevyplašil, jsem stáhl ruku zpátky a lehce se dotkl jeho zad. Sjížděl jsem po nich až k pěkně tvarovaným půlkám a poněkud roztřeseně zabrousil prsty mezi ně. Michael se ostře nadechl a zaryl mi nehty do zad. Neovládl jsem se a dvěma prsty zajel do jeho těla. Michael se prohnul v zádech, ale nevydal žádný zvuk. Když jsem si uvědomil, že ho to vlastně mohlo bolet, rychle jsem prsty vytáhl a přešel k Michaelovi tak, abych mu viděl do tváře. Měl zvláštní výraz, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Oči už zase zářily více žlutou, než šedou barvou. Ztrácel jsem se v nich. Najednou jsem zjistil, že už se nedívám do jeho očí, ale kamsi před sebe a jeho zuby mi brousí po rameni. Ne! okřikl jsem sám sebe v duchu a okamžitě od sebe Michaela odstrčil. Na tváři se mu usadil přemýšlivý výraz. Věděl jsem, že jsem právě všechno zkazil. Aniž bych se vůbec obtěžoval něco říkat, šel jsem rovnou k posteli, sedl si na ni a přikryl si nemístně odhalený rozkrok peřinou. Nedíval jsem se, co dělá Michael, ale v domě byl klid. Dal jsem nohy na matraci a stočil se do klubíčka, začala mi být trošku zima. Seděl jsem tam a poslouchal, co se kolem mě děje. Uslyšel jsem kroky, co se pomalu přibližovaly. teď může být můj konec, pokud jsem ho naštval. Nakonec se horká dlaň dotkla zezadu mého krku. Trošku jsem se lekl, ale neucukl jsem. Bylo mi jasné, že teď je to na něm. On má možnost rozhodnout, co bude dál. Zvedl jsem hlavu a akorát jsem viděl, jak se posadil na postel za mě. Posunul se úplně ke mně a přitiskl mě stehny. I když to bylo neskutečně zvláštní, nějak nestydaté, přitulil jsem se k němu a cítil na zádech jeho ochablý penis. Nevím proč, ale líbilo se mi to. Hladil jsem jeho kolena a hlavou se opřel o jeho hrudník. Podíval jsem se vzhůru a docela mě šokoval široký úsměv na Michaelově tváři. Musel jsem se usmát také, vypadal skvěle! Jednoduše spokojený mladý muž.

"Doufám že jsem neu…" nedokončil jsem větu, když mě políbil na čelo.
"Neudělal jste nic špatného, to spíš já. Ale nechtěl jsem Vám nijak ublížit, jenom mi nedošlo, že takovéhle hrátky v naší situaci asi nejsou na místě." vysvětlil Michael a pohladil mě po tváři.
"Zapomeňme na to, nic se nestalo. Příště mě buď upozorněte, nebo nasaďte výraz, jako byste mě chtěl sežrat." zavtipkoval jsem.
"To neříkejte dvakrát." odpověděl Michael a já v tu chvíli strnul. Pár chvil se na mě díval a pak se začal chechtat, protože jsem musel vypadat jako králík, co se schovává před smečkou vlků.
"Jenom jsem žertoval, nikdo se tu zabíjet nebude." řekl Michael a stočil mě v náručí tak, aby mě mohl líbat.

Musel jsem se v duchu smát, jak jsem šílený. Strašně jsem po něm toužil. Zdál se mi čím dál hezčí a choval jsem k němu stále větší sympatie. Položil mě na postel celým tělem, stáhl přikrývku, která skončila někde v rohu postele (měl jsem ji u zdi). Prohlížel si moje tělo a něžně mě hladil na každém kousku kůže, který před chvílí navštívil jeho pohled. Chtěl jsem, aby se mě dotýkal. Tak moc! Muselo to na mě být vidět, protože se sklonil, políbil mě na čelo a pak zajal rty v ničivém polibku, který mi vzal všechen vzduch z plic. Člověk by si řekl, že tenhle muž není ničím zajímavý, až na ty oči. Dobře, není to typický krasavec, ale pro mě je nádherný. Objal jsem ho kolem krku a vpíjel se do jeho rtů. Přitiskl se k mému tělu, cítil jsem se, jako kdyby se moje kůže spojila s jeho, dech se sjednotil, duše splynuly…co je to? Jakmile jsem otevřel oči, viděl jsem žluto-šedou záři, pak mě obklopila tma, vnímal jsem doteky, vnímal jsem teplo, cítil jsem bolest…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | 16. února 2012 v 22:37 | Reagovat

Jííííííííííííííhááááááááááááá. To bolo neskutočne dobre, nedokázala som od toho odtrhnúť oči. je to úžasne a už sa teším na ďalšiu kapitolu. :-D  :-D  :-D  :-D

2 Nathan Nathan | Web | 17. února 2012 v 9:33 | Reagovat

Děkuji mockrát, miláčku! :-* Jsem strašně rád, že se ti ta povídka líbí! :) Budu pracovat na pokračování ještě dnes, ale rovnou říkám, že to bude chvíli trvat. Škola už mi zase komplikuje život xD xD Ještě jednou děkuji! :-*

3 Lenka Lenka | E-mail | 17. února 2012 v 9:56 | Reagovat

[2]: nemáš začo dakovať drahý. Ja viem, že máš toho opäť veľa do školy. A s tým som rátala, že to bude trvať, nevadi.Ja si na tu kapitolu počkam :D ;-)  ;-)  ;-)

4 Caroline Caroline | 17. února 2012 v 16:42 | Reagovat

Můj drahý bráško Asagi, to je snad ta nejlepší povídka, kterou jsi kdy stvořil! :-D  :-D Nevím čím to je, ale u všech tvých povídek vždy když nadejde nějaká erotická scéna, tak jsem vzrušená :D...miluju tvoje povídky, miluju vlkodlaky, protože je to ZAJÍMAVÉ :D :-P...akorát mám jeden dotaz, proč si hrdinové příběhu vykají a netykají si? :-D

5 Caroline Caroline | 17. února 2012 v 16:47 | Reagovat

Jo jsem zapomněla...nejvíc se mi líbila ta povídka, jak byl hrdina příběhu ve vězení a jak tam byl ten tajemný mladík (už nevím jaká to byla povídka (picni mě :D)) :D

6 Nathan Nathan | Web | 17. února 2012 v 17:50 | Reagovat

Děkuji, Lení, moc si tvé důvěry vážím :) :-*

7 Nathan Nathan | Web | 17. února 2012 v 17:54 | Reagovat

Carol: Způsobila jsi, že písaři došla slova! Vážně nevím, jak ti mám poděkovat. Ta povídka, co nevíš její název, je první zveřejněná práce ke komplexu The GraveStreet, jmenuje se Věznice GraveStreet. Ještě není dodělaná... Abych pravdu řekl, pro autora erotických povídej je asi největší pocta, když svou prací čtenáře vzruší :) Je to divné, ale je to tak. A je to zajímavé xD
Vykají si...no, nevím přesně důvod, ale myslím, že si budou vykat ještě dlouho. Zdá se, že mezi sebou mají určitý respekt :) Ještě jednou tisíceré díky tobě i Lenče :)

8 Caroline Caroline | 17. února 2012 v 18:06 | Reagovat

Děkovat nemusíš, ber to jako...ehm, přátelskou reakci třeba :D...ale i tak říkám, že není za co ;)...Jo, přesně tu myslím (hlava děravá :D)bude někdy celá?...z tvých celých povídek se mi nejvíc líbí asi Ruka osudu :-)...to zas jo, člověk pak myslí na příjemné věci :D...ale jo, musím říct, že jakési pouto mezi nimi je, takže to vykání tam i pasuje :)

9 Lenka Lenka | E-mail | 17. února 2012 v 18:16 | Reagovat

už som ti povedala po milionty krát , že mne ďakovat nemusíš.A ja tvoju dôveru nikdy nesklamem. Mam ta moc rada :-*

10 EM EM | Web | 19. února 2012 v 17:29 | Reagovat

Ach jo, tak jsem se konečně dočkala, příště musím hlídat nové články pečlivěji, takhle jsem na to přišla až po pár dnech - každopádně skvělý díl, nemůžu se dočkat na další ;-).

11 Nathan Nathan | Web | 20. února 2012 v 6:52 | Reagovat

Teoreticky bych někde měl najít okno, kde se dá přihlásit odběr, to by ti třeba pomohlo, ale to víš, než já něco najdu xD Mockrát děkuji za pochvalu, pokusím se další část dodělat snad o jarních prázdninách :)

12 Nathan Nathan | Web | 20. února 2012 v 6:56 | Reagovat

[8]: Dobře, beru to jako přátelskou reakci xD xD Ano, věznice GraveStreet bude hotová určitě, původně to měl být jenom komiks, ale znáš mě, co já nenapíšu, to jako bych neměl xD Takže určitě ji dodělám, ale vidím to tak na duben (to jsem ještě velký optimista), kdy budu přidávat nové kapitoly z té povídky. Spíš bych počítal s květnem nebo červnem :)

13 EM EM | Web | 20. února 2012 v 14:37 | Reagovat

[11]: Tak to nevím, že to tu jde :D - asi to půjdu vykoumat :D.

14 Nathan Nathan | Web | 25. února 2012 v 10:08 | Reagovat

Dobře, taky se zkusím podívat, ale neočekávám, že bych to našel :D :D

15 Naginy Naginy | 1. března 2012 v 0:40 | Reagovat

Prečítala som všetky tri kapitoly naraz.. Je to úžasné, nedokázala som sa od toho odtrhnúť :-D Som zvedavá na pokračovanie, budem netrpezlivo čakať :-)

16 Nathan Nathan | Web | 1. března 2012 v 20:35 | Reagovat

[15]: Ahoj, jsem moc rád, že jsi četla mé povídky! :) To vždycky potěší, zvlášť když se líbily ;) Pokračování chvíli potrvá, ale pokusím se ho brzy dodat :)

17 Naginy Naginy | 2. března 2012 v 0:21 | Reagovat

[16]: Počkám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama