Autor blogu: Noboru, muž. Spoluautorka: Lenka, žena.

Věznice GraveStreet - 3. část

6. dubna 2012 v 19:58 | 斎藤 昇 |  The GraveStreet
Kapitola 3. - Zakázaný svět

"I can't escape this hell
So many times I've tried
But I'm still caged inside
Somebody get me through this nightmare
I can't control myself"

Three Days Grace - Animal I Have Become



Probudila ho siréna. Leknutím spadl z postele a vzal s sebou i přikrývku. Chladná podlaha vykonala své a on se raději rychle vrátil zpátky na vyhřátou matraci. Zcela zmatený netušil, co se děje, ale jestli ten příšerný zvuk měl znamenat nějaký poplach, nehodlá zvedat zadek jen proto, že se něco chystá. To ať ho raději někde překvapí kulkou v hlavě, než aby teď vstal. Kolik je vlastně hodin? Ach ne, hodiny jsou taky ve vestibulu. Prostě tam nepůjde.
"Matthias Stern. Návštěva za dvě minuty." ozval se divně zkreslený hlas v rozhlase poblíž
plotu u dvora věznice, kterého si Thomas všiml ještě když byl venku. Zdálo se mu to jako věčnost. Jako by poslední obraz volnosti v jeho hlavě bledl jako fotografie, kterou někdo po desítky let nechával zavřenou v rámečku obrazu. Takovou fotografii měla jeho matka nad krbem, bledla, ale tváře jeho rodiny se usmívaly stejně vřele jako okamžiku jejího pořízení. Chybělo mu to? Chyběla mu matčina nedělní večeře a otcovy neustálé narážky na to, jak je jeho syn hubený a že dělá ostudu celému mužskému pokolení téhle rodiny? Sestřiny voňavky, které se táhly celým patrem a útočily na jeho smysly jako infekce? Chyběl mu školní autobus, kde si místo učení pouštěl hudbu do sluchátek a kreslil podivné obrázky draků a nepřirozeně štíhlých krásek v nádherných šatech? Rozhodně ne! Snad jen ty obrázky a hudba, ale po ničem netoužil tak jako zůstat tady… ale sám. Bez těch ostatních mužů, kteří se chovají jako idioti už jen při cestě na dvůr. Všichni jsou beztak na ženský, ale je na nich vidět, že je to vůbec nezajímá. Nemůžou se koukat doma na fotbal s pivem v ruce, jak to dělávají muži, ne snad? Tak proto tady hrají basket a snaží se nezešílet? Jenže nikdo z nich se k němu ještě nechoval nějak zvlášť špatně. Narážky na svou postavu, na hezký zadek a plavé vlásky už ho nijak nezajímají. Přece každý mladý by pro ně měl hezký zadek, jen když ho můžou…
Ach krucinál, Matthias ho varoval, aby se od nich držel dál. Přál si přece, aby sem nikdy nepřišel. A teď odchází za nějakou návštěvou na dvoře. Tom už viděl pár mužů, které navštívily jejich ženy nebo přátelé, ale pro Matthiase tu byla návštěva poprvé za Tomův pobyt. Kdo to může být? Jeho přítelkyně? Nebo rodina? Matt se nesvěřuje s ničím, co se ho týká. Jen proplouvá místnostmi a hlavní halou jako duch, který nemá zájem o nic než o sebe. Což je pravda, nestará se vůbec o nic.
Toma napadlo, jak moc je ten mladík smutný. I když se to snaží skrýt pod masku netečnosti, jeho stav se odrazuje i na ní. Neupravuje se, vždycky vyjde ze sprchy s ručníkem okolo pasu a vlasy nechá tak, jak je rozcuchal při mytí. Mýdla jsou tu v kanistrech na benzín. Vypadá to divně, ale voní kokosem. Takže si nikdo nestěžuje. A Matthias si vždycky namydlí ruce a pak vlasy, umyje si je a potom se soustředí na obličej. Celými dlaněmi si přejíždí přes tváře, nos, čelo, pevně semknutá víčka. Opláchne se a namydlí si krk a ramena, ruce, hrudník, záda… nevynechá ani kousek kůže, vždycky se za ním line vůně kokosu, nikdy se neosuší ve sprchách a nikdy se neumývá čelem k ostatním. Chodí do sprch pozdě v noci, aby ho nikdo neviděl, ale i tak se tam občas někdo ukáže. Má dokonalé tělo. Vyváží to zohavenou část obličeje, tu velkou jizvu, která je důkazem slepého oka. Posiluje a je to vidět. Kdyby nebyl tak uzavřený, možná by se ho Tom zeptal, jestli posiluje kvůli obraně, aby měl větší sílu, nebo se chystá prorazit brány a utéct. No, to je možná divná představa, ale u Matthiase se zjevně nesluší dělat unáhlené závěry.
Co teď vlastně dělá? Je se svou návštěvou a povídá si o filmech? To asi těžko… Proč ho to vlastně zajímá? Matthias se na něj vykašlal a měl na to plné právo, takže se bude taky zajímat jen o sebe. Takhle je to přece nejlepší… Nebo ne?



******



Matthias vstal brzy. Očekával návštěvu. Při vycházkách na dvůr vždycky riskoval víc, než by chtěl. Nesměl se k plotu přiblížit na víc jak půl metru. Dobře si propočítal, jak to udělat, aby dostal zásilku do vlastních rukou, ne přes prostředníka. Věže by sice mohly vidět, že natahuje ruku k plotu, ale nikdy neví, že k němu doopravdy natahuje nohu. Toho si nevšimnou, protože návštěvník si vždy stoupne tak, že zatarasí výhled pro obě věže, které jsou nešikovně postavené moc od sebe. Stačí kombinace několika bleskových a pomalých pohybů a má to, co chtěl. Už si připadal jak v Útěku z vězení. Ale není zdaleka tak chytrý jako hlavní hrdina toho filmu. Sice to bylo skvěle vymyšlené, ale on má svoje metody. Bude se snažit dělat všechno pro to, aby se odsud dostal. Ale musí být trpělivý, pár let tady mu nemůže uškodit. Zvládne to. Jen je mu líto toho kluka - Thomase. Když odejde, zůstane chlapec na pospas zvrhlíkům tam uvnitř. Vězňům, kteří už na rozdíl od Matthiase nemají naději. Může mu tohle vůbec udělat? Ach Bože! Nad čím to přemýšlí?! Přece se o něj nemusí starat, nemá k němu žádný vztah. Jenom mu pořád leze na nervy a příliš se vyptává, což mu urychlí proces zajetí a smrti. Začarovaný kruh. Přijdeš, zůstaneš, zemřeš. Takhle to chodí. Pokud je někdo mladý a hezký jako Tom, nezůstane bez povšimnutí moc dlouho. Jen ho udivuje, proč na něj ještě nikdo nezkusil víc než narážky a chlípné návrhy. Což Matthias na svou osobu slýchává denně. Nesnáší, když jde do sprchy a někdo tam ještě je! Proto taky nejde spát dřív než v jednu v noci. Teoreticky už by měl být každý ve své (nebo cizí) cele, ale někdy se najde otrava, který se zapomněl umýt a už je to na něm znát. Prostě hnus. Ale tací už jsou ospalí a většinou ani neregistrují, že je ve sprchách ještě někdo další. Snad jen dvakrát se Matthiase pokoušeli znásilnit. Jednou ho shodili na podlahu ve sprchách, ale z toho se vykroutil, když vzal mýdlo a pořádnou dávku chrstl tomu hajzlovi přímo do očí. Ostatní se sice naštvali, ale pak se smáli, jak ten jeden zápasil s vodou a mýdlem. Asi mu nedošlo, že to z očí jen tak nedostane. Podruhé zase přišli dva muži do jeho cely, která tehdy byla dole ve vestibulu a ne na ochozu. Spal, ale přitiskli mu ruku na pusu, aby nemohl křičet, což ani tak neměl v úmyslu, ale když chtějí mít jistotu, tak prosím. Házel sebou, ale podařilo se jim stáhnout mu kalhoty a ruce přišpendlit za zády. Ani na moment nezapochyboval, že ho dostali. Cítil v sobě prsty toho svalnatého chlápka, který pořád jenom cvičil a jedl dvakrát víc než ostatní. Nikdo si na něj ale nedovolil, protože byl vysoký a příliš silný na to, aby na něj ty padavky stačily. Matthias v té době cvičil taky, ale silou se ani omylem nemohl rovnat tomuhle chlapovi. Dal se porazit jen lstí. Pohyboval prsty v Mattově těle a bolest nebyla ani tak hrozná, jak očekával. Když v sobě neměl nic, došlo mu, co se chystá. Poslušně ležel na břiše s nohama u sebe a čekal. Ten muž si nad něj obkročmo klekl a Matt využil situace. Díky mužově výšce a nedostatečnému držení toho druhého vězně se mohl přetočit a kolenem uštědřit takový úder do rozkroku, že se násilník svezl z postele a svíjel se v bolesti. Neváhal a vlepil pořádnou facku i tomu druhému, který se asi divil, že nepřišla rána pěstí. Ale Matt už si potvrdil, že facka celou dlaní bolí víc než rána. Zatnul pěst a vší silou jí vyrazil muži proti krku, přesně se strefil a muž začal sípavě lapat po dechu. Ten, který ho chtěl prvně znásilnit, se už zvedal z podlahy, ale Matthias okamžitě sáhl pod matraci postele a vytáhl pečlivě střeženou kovovou tyč z minulého povstání vězňů, které sice nezažil, ale hodně se o něm povídalo a jeho pozůstatky se tu vždycky daly najít, když jste pořádně hledali. Rozmáchl se a první ránu minul, druhou vězeň vykryl, ale třetí ho zasáhla do hlavy, čtvrtá do kolene. Muž zařval a Matt mu dal jasně najevo, že s ním nehodlá nic mít. I když to nečekal, už potom nebyly problémy. Obratnost je někdy víc než síla.



******



Rychlým krokem zamířil na dvůr. Vybral druhé velké dveře, které vedly k jednomu z "tunelů" vytvořených z plotu. Přesně jak se dohodli, nikdy nešel jiným vchodem. Strážím nebylo divné, že se setkávají vždy na jednom místě, ale došlo jim, že se tak domluvili, aby se vyhnuli zdržením. Dnes má dostat další věc ze Zakázaného světa, jak pojmenoval život tam venku, život mimo mříže a ploty s ostnatým drátem. Uvnitř měli vodu, dostávali jídlo (nebo jak to nazvat) a měli povolené návštěvy na dvacet minut. Dost času na zjištění mnoha informací a předání zásilek. Jen si musí vymyslet další způsob jejich přebírání. Už je trochu ohrané, jak se vždycky sehne k botě, vloží balíček do nohavice a zaklesne ho o okraj boty.
Už od brány uviděl, že jeho návštěva není v nejlepším rozpoložení. K plotu byla cesta dlouhá třicet metrů. Šel pomalu a periferním viděním sledoval věže… Co? Jen jeden hlídač? Tohle tu už sice párkrát bylo, ale dneska s takovou výhodou nepočítal. Takže metoda B - dělat, jako že se škrábe nohou o nohu a dát si přitom pozor, aby nikdo neviděl malý balíček.

"Matthiasi." promluvil svobodný člověk za plotem s příliš malými oky, aby se jimi dal balíček prostrčit. Navíc oba museli stát půl metru od plotu, takže aby natáhli ruku a předali si ho nepřipadalo v úvahu.
"Rád tě zase vidím. Rovnou k věci, jaké jsou novinky a proč se tak tváříš?"
"Není moc o čem mluvit. Není mi nejlíp z toho, co se poslední dobou dělo. Chodím sem jednou za měsíc a doufám, že nebude nic nového, co ti mám říct. Jenže smůla."
"Ah," pročíst si Matt rukou vlasy, "tak už to vyklop. Co se stalo?"
"Vražda dvou lidí. Nic pěknýho, ale co ti budu vykládat. Žádná vražda není pěkná."
"Jo, to je fakt. A ty o tom víš jak?"
"Byli jsme tam. Mysleli jsme, že to bude na nás, ale odneslo to nějaký děcko. Docela chudák, co vím, tak mu napařili doživotí, ale nevím to jistě. A taky netuším, jestli šel sem nebo do jiný věznice." uvažovala postava před Matthiasem, který ve chvíli ztuhl jako kus ledu.
"Do háje, to si děláš srandu? Ten kluk je nevinnej nebo jak to je?"
"No jasně, že je nevinnej. Ještě si pamatuju, jak se tvářil, když jsme odtamtud utíkali zadním vchodem. Zastavárna, víš? Ten kluk tam kradl, tak jsme se přidali, vtipný, ne?"
"To bych neřekl. Podařilo se to aspoň vám?"
"Jo, podařilo. Ale toho blonďáka je mi fakt líto. Mladej byl, to je jasný, ale netuším jak moc."
"Počkej, říkáš blonďák? Nevíš něco víc?" zarazil se Matthias a jeho původní podezření rostlo.
"Hmm, no asi jo. Je určitě menší než ty, tak o hlavu a něco. Blond, světlý oči, takový modro-zelený, ale hlavně modrý. Jo a má strašně malý ruce, úplně jako holka. Pak jsme byli schovaní za auty a sledovali dění. Policajtům řekl jméno. Ale nějak si nevzpomínám. Proč?"
"Jmenoval se Thomas?" Matt si přál, aby to nebyla pravda.
"Jo jasně! To je ono, Thomas. To jméno se k němu docela hodilo."
"A…sakra." zaklel Matthias a zadíval se do země.
"Co je? Znáš ho?"
"Prakticky s ním sdílím celu."
"Děláš si prdel?!"
"Vypadám snad na to? Pořád mi leze do postele, plete si cely. Fakt skvělý, takže on opravdu nic neudělal."
"Hele, neměl bys mi o něm něco říct? Máš k němu nějakej vztah nebo tak?"
"Ne a nehodlám s ním navazovat nic jiného než vykopávání z vlastní cely."
"Matthiasi, chápeš ale, že ten kluk…řekl ti, kolik mu je?"
"Řekl. Šestnáct."
"No ty vole. V šestnácti a už má doživotí? Neměl bys třeba něco udělat?"
"Jdi k čertu, nehodlám už pro nikoho riskovat. Pamatuješ, jak to dopadlo s Valentinem? Ten kluk se oběsil i když jsem mu pomáhal. Tak k čemu to je?" rozkřikl se Matt a krev v něm vřela. Tohle je snad sen. Thomas nic neudělal a někdo to na něj šikovně nastražil. Ale kdo teda zabil ty dva lidi?
"No jak myslíš, ale i taková svině jako já má nějaký svědomí. Tohle je moc." no výtečně, pomyslel si Matt, ty mi teda pomáháš. Sakra, vždyť má pravdu. Není to fér. Celý život není fér a Tom je příliš mladý na to, aby ho prožil za zdmi tohohle hnusu, navíc s těmi chlápky uvnitř, ke kterým patří i Matt sám.
"Dej mi jo, prosím tě. Musím dovnitř." řekl smířlivě a zadíval se do jasně zelených očí.
"Jasně, zase nalevo. Klidně se sehni, co se dívám, tak ten chlap na věži se kouká na druhou stranu. Dělej!" řekla postava a Matt se bleskově sehnul pro tentokrát docela velký balíček a strčil si ho do kapsy ve chvíli, kdy se strážný otočil směrem k nim. Jen tak tak.
"Dobře, můžeš přijít tak za týden? Něco mám v plánu a zjevně tě budu potřebovat."
"Jasně, to můžu, nemám teď nic na práci. Takže za týden tady. Ten kluk… ať přežije."
"Pokusím se dát na něj pozor, ale pomáhat mu nebudu, jasný?" ohradil se Matt dotčeně.
"Jo, jasný. Tak žij blaze."
"Díky, Sereno."

Přitiskl ruku na kapsu, naposledy se podíval na bílé vlasy své informátorky a jediného spojení se Zakázaným světem. Otočil se a stejně pomalu jako přišel i odcházel. Tome, jaká náhoda mohla způsobit, že jsi z pekla přešel do ještě většího pekla? Já ti pomoct nemůžu, i když bych chtěl. Prostě nemůžu… i když… naděje umírá poslední.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | 6. dubna 2012 v 20:25 | Reagovat

"Děláš si prdel?!"--- to je dobra hlaska :D uz sa tesim na dalsie kapitoli :D

2 Nathan Nathan | Web | 6. dubna 2012 v 20:32 | Reagovat

[1]: Já za to nemůžu, prostě se mi to tam hodilo xD Hehé, ještě dneska je možnost, že pokračování napíšu :-*

3 Lenka Lenka | E-mail | 6. dubna 2012 v 20:43 | Reagovat

[2]: miluju te má lasko :-*   uz se neviem dockat pokracovania ;-)  :D

4 Nathan Nathan | Web | 6. dubna 2012 v 23:56 | Reagovat

[3]: Já tebe taky :-* A pokračování dodám hned! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama